Jak zachránit utopený mobil? Lze využít pojištění proti rozbití? Baterie je v mobilu pevně. Vyjmout nelze.

Hloupému člověku chytrý telefon do ruky nepatří. Mnohdy s ním ani nedokáže pořádně telefonovat. Poznámka: zkušenost z vlastní rodiny. (Smích).

Také je problém, že neumí ani simku vyndat. Vše ji instalovali přímo v elektru. Ještě, že si původně nekoupila ten za 18 tisíc, což měla v plánu. Neměla by na účtu už ani korunu.

Jo, a pojistka: obecně bývá v podmínkách clausule v tom směru, že o to musíš řádně pečovat. Nebo tak něco.

Takže, když, například, strčíš placatý přístroj do zadní kapsy kalhot, a při vytahování ti vypadne, no a je na kusy, tak nic nedostaneš, protože ti řeknou, že kdybys ho nenosila v zadní kapse kalhot, tak by ti nevypadl. Ale když řekneš, že jsi byla v obchoďáku, zazvonil ti telefon, tys ho vytahovala, vrazila do tebe bába, a proto ti spadl, tak platit budou.

Tohle je to samé: nosit s sebou telefon na záchod ti řeknou, že to není normální a nic nedostaneš. Musíš říct, žes byla venku, vrazil do tebe bruslař, a on ti spadl do kaluže.

Ale každá smlouva je jiná, jo, musel bych to vidět.

Vím. Já aukro znám. Jenom to bude zase na mě. PC mamka nemá a nikdy neměla. Teď jsem jí taky něco zařizovala, ale je ti celkem komplikované, když to jde všechno preze mne. I ty jízdenky jsem jí nakupovala já a posílala na telefon. Nyní nevím, jak to budu dělat.

Pořád si stěžuješ, a – nic ve zlém – už jsi s tím, poněkud, kyselá.

To je Tvůj problém, jak si uspořádáš život, nikoli naše starost, rozumíš? Tak se na ni vyprdni, když je „dona Mimoňa“, a hotovo. 🙂

Já znám desítky takových lidí, co jsou v praktických věcech naprosto nepoužitelní. A víš proč jsou nepoužitelní? Protože se vždycky najde nějaký blbec, který jim to zadarmo udělá – strčí sim kartu, nasadí kryt, nebo, třeba, vymění žárovku u auta, co já vím (a ne, nemyslím „chceš vyměnit žárovku – vymontuj převodovku“ & oprava lakatoše! 🙂 ). „Hoďte neplavce do vařící vody, žádný plevel nezůstane.“ Kdyby se a ně to okolí vyprdlo, a oni za to všecko měli platit, tak se rychle naučí!

Neumí SIM kartu, nemá počítač, neumí Aukro, furt nějaká negace: tak jí pošli do nejbližšího bazaru, tam za pár tisíc nějaký placatý přístroj sežene, a tu SIM kartu jí tam vrazí taky. Hotovo, problém vyřešen, harmonie obnovena.

Ok. Děkuji za rady. Vyklašlat se na ni asi nedokážu, neboť měla mnoho vážných problémů. Velice si vážím všech rad. Nechtěla jsem si stěžovat, jen jsem nevěděla, co poradit. Nyní jsem o něco moudřejší.

A s čím chceš poradit? Samo o sobě jsou to banality: vytopená elektronika se nesmí zapnout, protože jak se zapne, je po ní nadobro. Pak se musí vysušit – rýže, silica sáčky atp., a až je vysušená, do servisu. Samozřejmě, pokud je takové mehlo, je lepší kupovat elektroniku, která má vyndávací baterku. Ani její včasné vyndání není 100% záruka, ale je to lepší, než nic. Každopádně, vytopená elektronika se nesmí zapnout, vy jste jí zapnuli, tak to doporučuju odnést do containeru na elektro odpad. Nebo si s tím zajděte do servisu, dáte nějaké to pětikilo za diagnostiku, oprava 3–5t, minimálně.

Když to pokaždé rozbije, musí si koupit takový, co nerozbije, případně na to ještě protipadací kryt, a jestli na to nemá, základní odolný telefon pořídí pod tísícovku. A jestli to potřebuje v práci, platí zásada, že závislá činnost se vykonává na náklady zaměstnavatele, takže, pokud to po ní chce, ať to od něj nafasuje. Nebo ať si ona nafasuje jiného (normálního) zaměstnavatele.

Problémy jsou jedna věc, závislá porucha osobnosti druhá věc. Tady to zavání, spíš, tím druhým, a pokud si nenastavíš hranice, mantinely, kam až si necháš její problémy zajít, zničí Tě to. To je celý příběh, jako. 🙂

Opravdu nevím co s tím. Likviduje telefony, jak na běžícím pásu.

Tak jedině nějaký tlačítkový za pár korun a přivázat na řetízek. Kdo neumí s telefonem zacházet, nepotřebuje drahý.

Obyčejný má už mnoho let. Ten zatím nikdy nerozbila, ale v práci v marketu vyžadují vyloženě chytrý telefon už kvůli nějakým přiblblým aplikacím, bez kterých to prý nejde.

Když v marketu vyžadují, tak dají služební. Vyžadovat nemohou. Nemohou nikomu nařizovat, co má používat za telefon.

To je sice pravda, ale jaká je reálná praxe? Nechceš? Nevadí, bude chtít jiná.

V marketu jsem dělal docela dlouho, a k tomu mám i docela dost známých z jiných obchodů a nikde po zaměstnancích nevyžadují, aby měli v práci placatý přístroj – naopak, obecně je to zakázané, protože pak do toho čumí, klepou a hovno udělají (hlavně mladí!).

Jestli to po ní v práci chtějí, tak ať jí to dají, nebo, ať si najde lepšího zaměstnavatele. I když, taky, kdo by jí chtěl, že, na rovinu. :-/

Tak v práci je jinak nejsijovnejsi a nejrychlejší pracovník. Zvládá toho nejvíc za den. Má přímo od ředitele několik pochval. Už 5 let abstinuje a snaží se všechno naučit. Je jí ale 51 let a po 20 letech takového života, je vůbec zázrak, že žije a je zdravotně jakž takž. Já žijí u jejich rodičů, kteří mně vychovali. Mám dědu, kterému bylo 80 let a babičce je 76. Nikoho jiného nemám, tedy ještě psa. Nyní mně nevyužívá, to kdysi psychicky týrala celé své okolí.

Podívej se, já jsem podobné lidi poznal a nemuseli ani pít. Když jsme u telefonu, zůstaňme u telefonu: zavolal mi, že by si chtěl koupit telefon. Dobře, tak jsme se domluvili, kdy budu mít čas, ať si nachystá laptop, že mu zavolám. Probírali jsme to tři hodiny: vysvětlil jsem mu, podle čeho – zhruba – pozná výkon, že nejde jen o počet jader, taktování processoru, velikost operační a vnitřní paměti atp., ale že si musí najít výsledky z Benchmarku, atp. Na základě toho si udělá nějaký užší výběr, třeba pět, šest telefonů. Pak si na ně najde recenze, nejprve odborné, a pak uživatelské: odborné mu, zhruba, dají větší obraz, jak to funguje v reálu, uživatelské, jak často se to reklamuje.

Dobře, telefon vybral, spokojený (stejně ho nepoužívá, aby se neopotřeboval, ale to je, zase, jiná věc). Za cca 1/2 roku volal, že chce pomoc vybrat telefon pro někoho. Říkám, proč bych ti to měl dělat? Naučil jsem tě jak? Naučil. Tak to spáchej podle toho. Nachystej si užší výběr, pak mi to pošli na email, jak já budu mít čas, projdu to, a pak se domluvíme a probereme to.

Samozřejmě, že ne, výmluvy, lenost, apathie. On už si to nepamatuje, a co kdyby to vybral špatně, a co já vím, co ještě. Říkám: ale to je tvůj problém, panáček dvakrát nekáže. Strávili jsme s tím X hodin, a já to rozhodně nebudu znovu opakovat, na to je život příliš krátký a můj čas příliš drahý. Je mi líto. Od té doby nezavolal. 🙂

Pochopil jsem, že si paní matka vybrala ten placatý přístroj sama. Tak polož, paní matce, „nůž na krk“: dobře, pomohu ti s tím, ale příště vybereme telefon spolu, protože musíme vybrat takový, co se neutopí, a ani běžně nerozbije. Nebo si příště, zase, vybereš telefon sama, ale pokud se s ním něco stane, tak si to budeš i sama řešit, mne už „problém telefon“ prostě nebude zajímat.

Ty lidi musíš vést, krůček po krůčku, k samostatnosti. Matka, fotr, nebo kdokoli jiný, to je dokonale nepodstatné. Pokud nechtějí, není jim pomoci. Co si myslíš? Když chce alpa řešit to, že je alpa, tak v každé poradně ti řeknou „musí ale přijít sám, to je naše podmínka, protože tím alespoň dává najevo, že něco chce řešit“.

Telefon na peci, telefon v záchodě, víš co, jsou dvě možnosti: buďto se jí pořídí takový telefon, který ten záchod a pád vydrží a na pec ho nebude dávat, protože pec nevydrží žádný, nebo bude bez telefonu.

Jo, a „týrala celé okolí“, protože se to okolí dalo, až tak jednoduché to je! 🙂

Pak to ale neni tvuj problem. Muzes si byt jista, ze zlikviduje i ten dalsi!

cappuccino: Přesně tak! 🙂