Odpoveď byla označena jako užitečná

Etymolog Jiří Rejzek vysvětluje takto:

„:minout, minulý, minulost, prominout, pominout, pominutý.
Všeslovanský výraz – polsky minąć, staroslověnsky minǫti atd.
Praslovanské *minǫti je odvozeno slovotvornou příp. -nǫ- od středowalského mynet ‘chodit’, latinského meāre tv. a s rozšířením lat. migrāre (viz :migrace). Výchozí indoevropský kořen je možná totožný s kořenem *mei- ‘měnit’ (‘chodit,putovat’ = ‘měnit sídla’)“

V češtině vzniklo podst. jméno minulost od slovesa minout, tedy to, co již minulo.
I když v prapolštině sloveso minout existovalo, slovo minulost vzniklo jinak. .

Proč to tak? Jednotlivé národy nežily v době vzniku prajazyků společně. svědčí o tom – východo-, západo- jihoslovansk jazyky.

V praslovanštině, ale i ve skupině jazyků došlo k hláskovým změnám, slovní zásobě – jiný přístup ke skutečnosti, takže jiné názvy.. Jednu dobu žili Slované v rámci tzv. baltsko-slovanské jednoty. I z této do y pocházejí některá slova.

Poláci pak žili v Polsko-litevské unii v 15.století. Proto Hodně slov v polštině má jiný původ než v češtině. Může to být i u slovesa minulost.

Podle historie a vývoje praslovanštiny.

Třeba přímo z latiny či z litevštiny apod. Litevsky minulost =´praeitis. Možná i z latinského praeteritum. Je i v jiných jazycích. Těžko říct.

Minulost jako něco prošlého -
ruština: прошлое
srbština (cyrilice): прошлост
srbština (latinka): prošlost
chorvatština: prošlost
https://cs.wik­tionary.org/wi­ki/minulost
.
https://transla­te.google.cz/?hl=cs&s­l=la&tl=pl&tex­t=preteritum%20&op=tr­anslate
https://transla­te.google.cz/?hl=cs&s­l=pl&tl=lt&tex­t=%20przesz%C5%82o%C5%­9B%C4%87%E2%80%9C%3F&op=­translate

przeszłość“ – teraźniejszość . – przyszłość. – minulost – přítomnost – budoucnost

https://transla­te.google.cz/?hl=cs&s­l=pl&tl=cs&tex­t=%20przesz%C5%82o%C5%­9B%C4%87%E2%80%9C%20-%20%20tera%C5%BA­niejszo%C5%9B%C4­%87%20.%20%20Przys­z%C5%82o%C5%9B%C4%87­.&op=translate

I v češtině slovo minulost vzniklo později, dříve minulost byla dávnost či starodálost, Nebo dřevní – neurčená minulost.

V 19. století Jungmann již uvádí v češtině slovo minulost.

Upravil/a: annas