Jak vypadá v praxi střídavý proud?

Jak „vypadá“, to opravdu nezjistíš pohledem do zásuvky. Máš pravdu v tom, že v průběhu času mění směr, ale je třeba dodat, že mění také svoji velikost. Můžeš se podívat na jeho časový průběh na osciloskopu, převedeš-li ho na napětí, např. při průtoku rezistorem. Chybná představa velkého počtu lidí tkví v domnění, že elektrony běhají po drátech rychlostí světla sem tam mezi zdrojem a spotřebičem. Rychlostí světla se šíří vodičem elektrické pole, které uvádí elektrony do pohybu. Samy o sobě se ale pohybují překvapivě pomalu. Jejich pohyb si můžeš představit jako kmitání kolem určité střední polohy. Aby to bylo ještě složitější je driftový pohyb elektronů způsobený el. polem superponován s tepelným (chaotickým) pohybem. Takže i kdybys je mohl ve vodiči vidět, byl by to pěknej mazec. Pouze při teplotě abs. nuly by tento tepelný pohyb ustal.
Dál je třeba si uvědomit, že oba vodiče, jak píšeš hnědý (fázový) a modrý (tzv. nulák), jsou vodiče pracovní a skutečně oběma teče el. proud! Ten modrý „nekope“, protože je spojen se zemí. Dřív zastával i ochrannou funkci před úrazem el. proudem v případě poruchy el. zařízení, dnes je k tomu účelu použit od něj odbočený (v rozvaděči) ochranný vodič žlutozelený, který se už potom s ním nesmí nikde dál spojit. To už je ale o něčem jiném. Takže asi tolik (velmi jednoduše) ke tvé otázce.

Střídavý proud AC se vyznačuje hlavně tím, že tě střídavě zabíjí, nebo ti může pomoci. Proto mám nejradši měniče AC/DC na bezpečné stejnosměrné napětí. Dokonce i ta kapela byla ucházející.

Třeba tak, že se točí. Vzniká točením bez komutace a točí motorem, taky bez komutace. Taky plyne v čase a lze na něm plout jako na vlně. Nakonec je to vlna. Jinak když sde podíváš na průběh, on v zásdadě se mění tok elektronů, ale ne směr pohybu celého vlnění. Ale to už je složitější. Myslím, že pro představu je právě ten alternátor a motor pro představu celkem dobrý příklad. Ještě… třeba taková zářivka: Ta zase bliká. A to v běžné síti v Evropě frekvení 100 Hz. Tedy rozsvítí a zhasně 100× za sekundu. Přitom tok elektronů uvnítř se při tom 50× obrátí. U zářivek na vyšší napětí, nebo u zářivek těsně před smrtí bývá tok elektronů (prezentovaný tím světlem uvnitř) i celkem dobře vidět. Dalším příkladem u točivých strojů je stroboskopický efekt: Při uršitých otáčkách kotouče a nasvícení zářivkou, nebo výbojkou můžeš celkem dobře vidět, jak s měnícími se otáčkami se jakoby „mění“ otáčky (princip stroboskopických otáčkoměrů) a při správné frekvenci s emůže zdát, že se stroj NETOČÍ. Některé provozy proto MUSEJÍ být nasvíceny žárovkami, které nestíhají zhasínat tou frekvencí. Jistý druh strobo otáčkoměru namířený na zářivku (výbojku) ukáže 6000 ot/min. Obdobně výbojky. S LED je to složitější, ty vedou z principu jen jedním směrem a je nutno střídavý proud pro ně upravit.

Nakonec… z čeho vychází vlastně průběh napětí (proudu) v čase? No přece sinus. Tedy hodnota na ose Y v závislosti na úhlu… heleme… natočení vektoru. To pak vyneseno do časové lineární osy sá známou sinusoidu.

Jak vidíš, vše se motá kolem OTÁČENÍ.

Upravil/a: Edison

Máš to jako vodovodní potrubí. V elektrárně je čerpadlo, které střídavě nasává a tlačí vodu (elektrony).

V zásuvce není proud, ale napětí. Proud prochází až když je uzavřen obvod. Střídavý proud si lze představit jako sinusoidu.