Jak velký proud bude procházet kondenzátorem?

Orestez.. víš prd a mluvíš. Proč by se nezahříval? To si piš, že se zahřívá. A ne málo. Pořád bude platit P=U x I, tedy napětí na kondenzátoru a proud, který jím prochází. A nebude vyhlazený… Už vůbec ne při 5 kHz. Bude fázově posunutý. Proč se asi dělaj kapacitní kompenzátory.. hmmm??? Jistě, že kondenzátor má odpor. A dokonce i ten činný, ne jen zdánlivý. Ono to dielektrikum totiž není ideální nikdy a teče tam svodový proud. A dokonce má i sériovou rezistenci, bo ani přívody a materiál není supravodivý. A aby ses nedivil.. on má i indukčnost. On totiž každý reálný vodič má kromě rezistence i indukčnost. Jsou to parazitní parametry a jejich souhrn se udává jako JAKOST a značí se Q. Pročo i reaktence se v důsledku musí počítat pněkud složitěji, tedy ke kapacitě přidat malou sériovou rezistenci, velkou paralelní rezistenci, malou sériovou indukčnost a ještě by se dalo jít dál do hloubky, jako kapoacita vývodů, další paramtery třeba vůči obalu a tak dále a tak podobně.

Pro tazatele pozor napojmy: Harmonický má docela jiný význam, než ve kterém jsi jej použil. Měl jsi na mysli zřejmě spojitý sinusový. Harmonické signály jsou součty, rozdíly a násobky kmitočnů, vznikají různé modulace a podobně. Taky kondenzátor se „napájí“ pouze ve dvou případech, vždy v souvislosti se stejnosměrným napětím: 1. úložiště energie, 2. filtrace ss napětí (nikdy ne proudu).

Dík za opravu toho „harmonického“. Máš pravdu, nechal jsem se splést textem otázky. Ono by o „harmonickou“ teoreticky jít mohlo, ale v kontextu je to dost nepravděpodobné (ať už tu první 😉 nebo stou)

Dochy, nemusíš se omlouvat, máš pravdu. Všechny průběhy dané vztahy Um∙sinωt, Um∙cosωt, Um∙sin(ωt±φ), Um∙cos(ωt±φ) jsou průběhy harmonické!!! Je to tedy společný název pro všechny sinusovky, kosinusovky i posunuté sinusovky a kosinusovky (lidově řečeno). To co uvádí Orestez, tj., že „harmonické signály jsou součty, rozdíly a násobky kmitočtů.“ je nesmysl. Právě za použití Fourierovy analýzy rozkládáme neharmonické signály různých periodických průběhů na jednotlivé harmonické složky o kmitočtech daných příslušnými celistvými násobky kmitočtu původního průběhu. Jejichž součtem lze získat opět původní neharmonický signál. Chce to občas mrknout do fyziky, třebas na kmitání, harmonický oscilátor, harmonická analýza, atp. abychom tady nešířili bludy 🙂
Pro mě to platí samozřejmě taky.

Teď jsi to trefil: Harmonické složky.. To je přesně ono. Jeden sinusový není harmonický, protože harmonie je souznění dvou a více základních průběhů. co adsitak znamenají pojmy jako 1. harmonický kmitočet, 2., třetí… a další… Nejspíš ptoro, že základní kmitočet NENÍ tím harmonickým. Složení základního kmitočtu s harmonickými pak vznikají nejrůznější signály. Ale není pravdou, že by základní kmitočet byl harmonický.

Jediné, co jsem udělal špatně, bylo přisouzení chyby Orestezovi, místo Edisonovi 🙂
Myslím, že ses teď chytil sám. Právě že jeden sinusový průběh je harmonický! Opusť na chvíli svět hudby a nauku o harmonii a podívej se třebas sem: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/St%C5%99%C3%AD­dav%C3%BD_proud
Zde se přímo praví: Speciálním periodickým průběhem střídavého proudu je tzv. harmonický střídavý proud. Okamžitá hodnota harmonického střídavého proudu se v čase mění podle funkce sinus: i(t) = Im∙sin(ωt+φ)
A tak to vždy bylo, je a bude (říkám já) a nic s tím neuděláš! A jinak tě mohu ubezpečit, že i ta 1. harmonická složka s kmitočtem rovným kmitočtu původního průběhu je opravdu sinusovka jako PRASE! Zrovna tak, jako ostatní harmonické složky s kmitočty 2f, 3f, 4f, …, tedy pokud je původní průběh všechny obsahuje. Existují i průběhy které mohou obsahovat např. jen liché harmonické složky.
Takže klasický sinusový průběh JE harmonickým průběhem a nepotřebuje k tomu žádné další souznění jiných průběhů, jak píšeš. Ty si totiž neuvědomuješ že harmonie v hudbě pojednává o stavbě, úpravě a spojování AKORDŮ v hudební větě, tedy souzvuku více tónů, které můžeš rozlišit sluchem. Obsah vyšších harmonických složek se týká každého tónu zvlášť, určuje jeho barvu a umožňuje rozlišit od sebe nástroje hrající stejný tón. Jednotlivé harmonické složky určitého tónu sluchem nerozlišíš, narozdíl od jednotlivých tónů v akordu. A vo tom to je.

Výsledek máš správně. Docela by mě zajímalo, jestli jde jen o abstraktní školní příklad nebo jestli taková situace může někde nastat.