Jak velké zavinění bylo u těchto tří osob? Skutky se staly na OA.

Spolužák David mě vyprovokoval, abych urazil holku Jirky. To jsem udělal. Řekl jsem, že jsem si s ní užil spoustu legrace. Ten mě zmlátil tak, že mě to bolelo ještě tři dny. Další den byla hodina tělocviku. Sportovat a cvičit jsem mohl, ale pouze omezeně, protože mě bolel část trupu. Na začátku hodiny máme posilování. Dělal jsem kliky, ale špatně. Učitel tělocviku si mě zavolal na chodbu a chtěl, abych je uděll před ním a pořádně. Měl jsem už toho dost. Tělocvikaře jsem seřval, jak mohl. Pedagog mi pak na konci hodiny mezi čtyřma očima pořádně vynadal.

Tady ale šlo i o to, že jsem byl na kantora trochu nazlobený, protože se nenapsal do knihy úrazů ani jedno moje zranění, i když jsem mu o něm řekl. Samozřejmě jsem si nikdy v těláku nezpůsobil úraz úmyslně. Rovněž mi učitel nikdy nevěřil (ani suplující učitel), když jsem mu sdělil, že mám nějaký hendikep, který mi znemožnil cvičit.

Vrchol byl, když jsem si při sprintu málem zlomil nohu svojí neopatrností a učitel chtěl, abych přesto sprintoval. Kvůli tomu jsem dostal pětku, protože jsem nemohl pak dočasně rychle běhat. Učitelovi jsem to řekl a Jirka sám potvrdil, že jsem špatně vystartoval, takže jsem měl být rád, že jsem si s nohou neudělal něco horšího.

A tělocvik byl na OA můj oblíbený školní předmět, měl jsem nízkou absenci a cvičit jsem chtěl. Nevymlouval jsem se pedagogovi na imaginární zranění, že nemohu cvičit, ale řekl jsem mu to, když mi opravdu něco bylo.

Na druhou stranu je pravda, že jsem nechodil k praktickému lékaři, aby mi potvrdil, že mi něco je, abych dostal potvrzení, že nemůžu trénovat. Na Ohchodní akademii jsem měl téměř nulovou absenci. Plus ale je, že jsem si nikdy nežádal o bolestné, pokud se mi stalo něco vážnějšího. Ano, na tohle má nárok nejen zaměstnanec, ale i žák.

Bylo to vše pouze moje chyba? Co myslíte?