Jak uklidnit psych. nemocného člověka, když potřebuji udělat něco, o čem má dotyčný bludy či trpí utkvělým strachem?

Znám typy lidí, se kterými není žádná rozumná řeč, a to ani po dobrém, ani po zlém. Osobně se snažím mít co největší trpělivost a řešit vše co možná nejdéle po dobrém, či spíše hledat cesty, aby ta osoba – i psych. nemocná – viděla v dané situaci to, ČEHO se nebojí. Řekněte jí především plusy/výhody, než to, co jí straší. Vím, že i přes ty dobré se ten člověk může stejně na vše dívat negativně, a to už moc neovlivníte. Moje babička je třeba hrozně hodná a starostlivá (až moc :), ale zároveň nedůvěřivá i v situacích, které jsou naprosto jasné a ověřené. Udělá si to prostě po svém a u některých si myslí, že když ta osoba jí někdy v minulosti něco málo udělala, že nemá smysl se o ni jakkoliv zajímat či jí snad pomoci. Samozřejmě to platí mimo rodinu. Jen uvádím takový přiklad a babičku mám moc rád i přes její mínusy, protože nikdo není dokonalý a všici si máme pomáhat!

Upravil/a: quentos

Já myslím, že nejrozumnější by bylo svěřit toho člověka psychiatrovi. On už bude vědět co a jak. Nebo taky nemusí, záleží na jeho kvalitě.

To vypadá, jako bys měl jet na velmi nebezpečnou (letadlo) dovolenou a někdo z tvých starých rodičů ti to rozmlouval.
Kdyby tě tak slyšeli!
Resumé- nesmíš se ohlížet, v podobných případech nikoho uklidnit nelze.

Ovšem kdybych já byl kupř. tvá velice rozumná, psych. nemocná členka rodiny a ty by ses chtěl řekněme třeba nesmyslně očkovat z důvodu nedostatečných znalostí dalších možností řešení, tak bych se stůj co stůj snažil, abys pochopil ty možnosti a nikdy bych to nevzdal.