Jak to, že my Češi máme zvyk si dělat legraci z hlavy státu?

To je zajímavý postřeh. Myslím že v tom hraje roli i určitá nespokojenost a jako účinná ,,zbraň" se jeví humor. U Františka Josefa to byla nespokojenost, že odmítl zrovnoprávnit Čechy s Rakouskem, byť Maďarům bylo vyhověno a v tom pocitu bezmoci se lidé přesunuli na humor a snažili odlehčit těžkou atmosféru.

Dnes je to podobné, frustrace z toho, jak zdejší mocipáni porušují pravidla (etická) a vysmívají se těm, co je za to kritizují za potlesku početné skupiny lidí, tak humor je recept, jak tu situaci zvládnout a přečkat.

1. Plno Čechů jsou kritizanti a nespokojenci v každé situaci
2. Je rozdíl mezi jakoukoli republikou volných mravů, kde hlava panovníkia nemá žádnou autoritu, žádný repekt a monarchií, kde se dbá na tradice, řád atd. (a respekt vůči panovníkovi)
3. V historii zde v Česku nebyla nijak zvlášť ostrá kritika vladařů-panovníků, hlavně nijak urážlivá ani vlgární… a to dokonce ani na jméno Habsburků… to až pak hlavně po rozpadu (a chvíli před rozpadem)…
4. Tamto lidové oslovení císaře bych za nějakou urážku nepovažoval.

Jinak hospodské kecy a hospodští ožungrové, kteří „diskutují“ o politice byli vždy a v každé době (a tam si neberou servítky s nikým, protože si do huby nevidí).

Upravil/a: DoTazatel

Markusei to pojmenoval přesně. Klíčovým slovem je NESPOKOJENOST. Tam, kde existuje, tam i kvete typicky český humor. Snad nebudu daleko od pravdy, když Masaryk, možná i Beneš, požívali značné důvěry a respektu občanů.

Legraci z hlavy státu si dělají jen pitomci, kteří si myslí, že v demokracii je vše dovoleno. Ať je prezident kdo chce, je to prostě hlava státu. A kdo to nechápe, nemá smysl s ním o tom debatovat. Nikdo by neměl zapomínat, že byl zvolen lidmi. A volby slušný člověk respektuje.

Upravil/a: elkon

Proč bych si nemohl dělat srandu z Lihoše, když si o to přímo říká xD

V dnešní době ještě nebyla vyhlášená soutěž o „Zlatou mříž“.