Jak to máte s poezií, dovedete napsat báseň?

Je to jako s malíři. Malovat umí každý, ale skutečných malířů není mnoho.

Napsat báseň není nic složitého, otázka pouze je, kdo ji bude číst.

Kelt ma malé kopí, až se z toho potí,
hřeje ho to do ruda, je to pěkná ostuda.
Kdyby neměl kopíčko, usmál by se maličko,
ale že už je to tak, mračí se jak černý mrak.

Ráno panna z lože vstala, kopí Kelta okem jala
ale světe jaký div, není to co bylo dřív
Co se stalo nikdo neví, zato dívka na něm sedí,
aň na malou chviličku, nepromarnila tu věcičku.

A tak pannou není více, vzrušením jí dují plíce,
To byl jářku zážitek, teď může Kelt do kytek.

Upravil/a: autacek

Ne. přenechávám toto umění povolanějším.

To já vůbec neřeším,
běžně mluvím ve verších…
Všechno se mi rýmuje,
a první sloka už tu je!

Napsat báseň umím, i když nejsou příliš kvalitní. Zde je básnička o boxu:

Básnička o boxu

Když zápas začne,
zvednu paže.
Dám mu ránovou spršku,
rozbiju mu jeho držku.

Jakmile ty rány rozdýchá,
dám mu jednu pod hrudník,
strachy se kolem mě komíhá
a bude z něj nebožtík.

Nakonec mu dám ránu do hlavy,
to ho pěkně oddělá.
Pořádně ho to zabolí,
až se z toho podělá.

Tady je jedna slušná:

Oranžové světlo velkoměst

Ach, ty světlo oranžové,
jsi tak otravné.
Co to děláte vy hloupí lidé,
je to od vás ošklivé.

Kvůli vám teď neuvidím na hvězdy,
co jste to udělali.
Způsobují to jen samé obchody,
hvězdy proto zmizely.