Jak to funguje nebo co v tom je?

Nekdo to ma proste tak v mozku uz nalajnovany,ze si to pamatuje.
Kdyz jsem byl na navsteve u meho strejdy na vesnici,tak mi vypravel,ze jejich cisnik"Ivan",si pamatuje vse a ze ho nikdo neoblbne.Vubec nepsal zadne listky,ani nedelal carky za pivo a banky a kdyz stamgasti odchazeli ,tak jim presne rekl co meli,takze se ani nikdo nesnazil podvadet.

Já si pamatuju lidi i po letech, pokud ve mě zanechali hluboký dojem nebo se ke mě dobře zachovali. Pak si pamatuju lidi, kteří mě něčím zaujmou. Většinou si pamatuju, co měli ti lidé na sobě, když jsme se potkali, nebo co byla první věta, kterou řekli. Nebo třeba moje kadeřnice zná příběh každého zákazníka, kterého kdy stříhala a když k ní po půl roce přijde, tak naváže na hovor, ve kterém před půl rokem přestali. Někteří lidé prostě mají tenhle smysl vyvinutý víc. Ale věřte mi, že to není vždycky výhoda.

Jako 14-letý kluk se zájmem o městskou dopravu jsem se ještě s kamarádem vetřel do dopravního podniku ve Zlíně na malou soukromou exkurzi. Po osmi letech jsem byl ve Zlíně znova, zrovna měli v DP den otevřených dveří a protože mě zájem o MHD neopustil (ze zájmu se mezitím stalo zaměstnání 🙂, šel jsem se tam podívat. U stánku s propagačními materiály mě oslovila nějaká pracovnice DP: „Poslyšte, nebyl jste tu už někdy?“ „Byl, ale to bylo před osmi lety.“ „Tak vidíte, já si říkala, že vás odněkud znám.“ Zůstal jsem tam stát s pusou otevřenou a nechápal jsem.