Jak to bylo v minulém režimu s tetováním?

Odpoveď byla označena jako užitečná

„V socialistických zemích bylo tetování tabuizováno a profesionální práce byla zakázána. Tetování bylo chápáno jako „burţoazní nešvar“ spojený s přenosem různých chorob a dalšími komplikacemi. O to více se dařilo amatérským tatérům v uzavřených komunitách, např. ve věznicích nebo v povinné vojenské sluţbě. Velké mnoţství lidí, kteří prošli těmito zařízeními, si na svém těle přineslo amatérsky zhotovená srdíčka, meče, znaky útvarů nebo jména svých vzdálených lásek.“

Podrobné informace o historii tetování.

Zdroj
https://dspace­.k.utb.cz/bit­stream/handle/10563/15­566/brixa_2011_bp­.pdf?sequence=1
Bakalářská práce
Význam tetování vězňů ve výkonu trestu odnětí svobody, s. 7
Vypracoval:, Ph.D. Martin Brixa, Brno 2011–
–
Určitě tetování jedinci měli probléímy se sháněním tzv. "lepší práce, pracovali často jako pomocníci, prptože šlo často o tetované kriminálníky.

Jo tetování, zásadní to věc. Svět se blíží k válečné katastrofě a lidé řeší tetování.
Také je třeba podotknout, že byly jiné společenské normy a většina lidí po žádném tetování netoužila. Ano kdo byl tetovaný byl většinou kriminálník ( nikoliv politický) !!! V zaměstnání žádné problémy nebyly. Na vedoucích místech se netrpělo tak jako dnes. Ono být potetovaný od hlavy až k patě a kandidovat na prezidenta je výsměch národu. Také tak dopadl.

Tetovanie, umeléozdobné zjazvovanie sprevádza človeka už od praveku. Ak si niekto myslí, že nejaká doba, či spoločenskopo­litické zriadenie tetovanie potlačilo, ba dokonca zrušlo, je na omyle. V každej dobe spôsob tetovania mal aj svoj spoločenský význam.
Bolo tak i v dobe minulého režimu.
Jeden druh tetovania, napríklad presne umiestnená bodka na tvári, či na ruke ukazovalo spoločenstvo kriminálne závadných.
Iné, zväčša nosené zakryté šatami, hovorilo o pohľade svojho nositeľa na svet.
Bolo aj také, z mladíckej nerožvážnosti, podobať sa svojim idolom, mnohokrát ich potom za nemalé peniaze „zoškrabovali“.
Nie je pravda, že tetovanie sa nenosilo aj verejne, nosilo sa, ale nie ako už tu spomínaný politik, kandidát na prezidenta ČR, na celom tele, ale na rukách, bruchu, chrbte i krku.
Prirodzene pri policajnej kontrole, prepáčte pri kontrole príslušníkom VB, ale mnohi policajti mali názor, že potetovaný človek je viac náchylný páchať trestnú činnosť, tekéhoto človeka viac preverovali a kontrolovali. Takýto človek bol hodnotený aj ako viac prozápadný živel.
Podobne sa situácia opakovala, keď muži, hlavne tí mladší, začali nosiť krúžok v uchu.
Prirodzene boli profesie, keď tetovanie bolo prekážkou v zamestnaní. Ale to je i dnes. Sú profesie, kde nesmiete mať vytetovanú ani bodku pod pazuchou, nie to nejaký obrazec.
Súhlasím, profesionálné tetovacie štúdia, podobne ako mnohé iné súčasné živnosti, vtedy nejestvovali (oficiálne) – boli zakázané.

Panovala představa, že tetování = kriminálník,
což v případě viditelného tetování mohlo
ztěžovat hledání zaměstnání.

Ale tetování mívali i umělci (nejen muzikanti) a tzv.
„světští“ – lidé od cirkusu, pouťových atrakcí, apod.

Jenom netuším, kde si nechávali tetování dělat,
protože studia ani salony tehdy neexistovaly.

Problém mohl být i s tetovacími barvami (inkousty),
k nimž se asi spíše dostali ti, kdo i za minulého
režimu mohli cestovat „na západ“.

Ano, viditelné a větší tetování se rovnalo se slovem kriminálník a tito lidé to měli poněkud složitější s prací.
Bez práce rozhodně ale nebyli, nemohli však být na společensky ‚lepších‘ místech.

Člověka, který měl tetování to omezovalo hodně. Byl pro komunisty něčím špatným, kriminálníkem a samozřejmě měl i problémy se se zaměstnáním. Nikdo se „nesměl“ ničím odlišovat.

Můj SOUHLAS s vysvětlením ad. mosoj :)
V Japonsku tetování – vyhrazeno nižším třídám…
Spolu s cestováním bylo „objeveno“ u mnohých národů tetování (kasty).
Svého času byli tetováním (dříve i vypalováním) označování zločinci (čelo – vrah, hřbet ruky – zloděj).
Do 70. let bylo v Evropě i USA záležitostí zejména lidí na okraji společnosti.
Nikde v západní civilizaci/světě nebylo a není běžné, aby na viditelném místě byl .
potetován bankovní úředník, učitel, lékař, státní úředník, ani nijak „ocvočkován“.
Těch světských potetovaných bylo všude (nejen vnašem socialismu) malé % (výsada námořníků, kriminálníků, pirátů, …).
Lidé měli jiné zájmy, starosti a hlavně ty společenské normy…!!!
Módní vlny – tetování se tu a tam objevovaly. A stále trvají, zejména u adolescentů u nás snad proto, že podle antropologie jsme ze 30% Keltové, kteří se též označovali tetováním 😉

Ano – ´platilo´ nepsané pravidlo, že kdo měl kérku, prošel basou.
Ale totéž platilo o každém, kdo se nějak odlišoval od ´normálu´ – tedy účesu na blbečka (nebo ála komunistický funkcionář), neměl tesilky a světlou košili.
Kdo měl dlouhé vlasy nebo vyholenou hlavu, nosil třeba maskáče nebo riflové kraťasy, kanady namísto polobotek…
Kdokoli vybočoval z davu a neuznával stádní hodnoty byl podezřelý…
😉
A – pokud vím – neexistovaly žádné tatoo salony, vše podobné se dělalo ´podomácku´.

já myslím, že ten komunismus dokázal nějakým záhadným způsobem (za pomoci dojmu strachu) omezovat myšlení a základní lidské potřeby ..proto tě taky kerka vůbec nenapadla. Proto po sobě čmárali jen v kriminále, kde byla mentální pohoda a svoboda :o