Všemu na vině bylo Německo, Hitler.
Rozpoutal válku, byli jsme opakovaně zrazeni, prodáni. Při poválečném rozdělení Evropy jsme se stali „válečnou kořistí“ jednoho z vítězů.

Přemýšlel jste někdy o tom, proč ve svobodných volbách r, 1946 dostali komunisté přes 40% hlasů voličů?
50. léta nejsou proslulá jen známými procesy. Bídou, hladem, nedostatkem.
Sedláci bez debat odevzdávali kontngent Hitlerovi, po válce a r. 1948 jejich ochota opadla…. Ve městech byl hlad a nedostatek zboží.
Bylo přítomno i nadšení, budovat poválečnou republiku.
Jedni pociťovali zlo, jiní i dobro/výhody socialismu.
Záleží na tom, kdo bude vzpomínat a vyprávět (čí dílo se vám dostane do rukou). Zda sedlák, fabrikant, hoteliér, majitel činžovních domů, šlechtic. Nebo zedník, dělník z továrny, děvečka, čeledín, zemědělec, služebná, lékaři a sestry z pohraničí.
Tátovi bylo v r, 1948 12, mamce 16. Vzpomínky prarodičů a jejich sourozenců mám v živé paměti ;).

Mamka
Táta ji dal do služby jako posluhovačku do rodiny právníka. V r. 1950 však mohla v Písku studovat na zdravotnické škole. Stala se diplomovanou zdravotní sestrou. Na umístěnku odeslána do pohraničí, kde zůstala. Mohla vykonávat práci, kterou si vybrala a která ji těšila. Nikdy nebyla v KSČ, „zaplatila“ za to jen tím, že nemohla dále být vrchní sestrou na chirurgii.
Teta
Dřela u sedláka, později v JZD, kde si záhy doplnila SŠ vzdělání. Na MAPE pracovala v kanceláři.
Strýc
S odporem k rodné hroudě (zemědělci), nechtěl zůstat ve vsi a pracovat u Státních statků. Stal se horníkem na povrchu/stroj­vedoucím. Stát mu v učilišti dal zdarma střechu nad hlavou, pravidelnou, vydatnou stravu (doma hlad), ošacení, obití, sportovní vyžití, kapesné.
Další strýc odešel k ČD, též se oněj v učilišti postarali.
Otec kamarádky
Rodiče odmítli vstup do JZD, zůstali soukromými zemědělci. On nesměl v rodné vsi chodit do školy. Do školy chodil s nadšením, celých 10 měsíců školního roku (s rodiči jen v zimě, kdy nemusel pracovat na poli) v bydlišti 120 km vzdáleném u své starší sestry. Rodina tak byla „exemplárně potrestána“. On vystudoval SŠ a stal se (vysněným) hasičem. Při práci ještě VŠ. Po r. 1989 stažen jako schopný odborník do Prahy.

Jedni v době socialismu pociťovali zlo, jiní dobro s jistou dávkou omezených možností.
Děda říkal na adresu výsledku voleb v r. 1946 a pozdější události: „Spokojený člověk se nebouří, netouží po změně, nepodporuje ji.“Nikdo netušil, kam to Stalin povede… A kolik se v české kotlině najde „poturčenců, horších Turka“ nebo lidí, kteří byli papežštější, než papež.
Otázkou zůstává, zda a jak velká část národa pociťovala zlo komunistů v době socialismu. V jakých letech a časech.
Jistá omezení zde byla.
Byla studená válka (jiné zboží, možnosti).

Historie bývá také často vykládána / upravována v různé době, jednotlivci, režimem „k obrazu svému.“

Upravil/a: da ny

Nejsem pamětník a ve škole jsem se učil obě verze. Něco jsem pak přečetl sám. Učinil jsem si názor a ten tu můžu prezentovat.
Myslím, že široká veřejnost v roce 1948 zlo komunismu nepociťovala a značná část veřejnosti (řekl bych většina) nepocítila přímo zlo komunismu nikdy. Ovšem následky tohoto historického kolosálního omylu neseme dodnes, tedy nepřímo jsme negativa komunismu pocítili a pociťujem ještě teď.
V roce 1948 v únoru bylo necelé 3 roky po válce. Osvobození Rudou armádou od nacistického zla měli lidé ještě v živé paměti. Bylo potřeba začít znova budovat zemi poškozenou válkou. I když většina v posledních volbách komunisty nevolila (pokud je mi známo), domívám se, že většina lidí byla ochotná je víceméně tolerovat, protože slibovali vybudovat spravedlivější svět. Čili převrat v únoru mohl proběhnout poměrně hladce bez většího odporu. Přituhovat začalo až v následujících letech.
Novodobou literaturu týkající se přímo poměrů v Československu moc neznám. Ale mohl bych doporučit Dějiny 20. století od Paula Johnsona, kde jsou dobře popsány mezinárodní souvislosti, které jsou pro vývoj v Československu velmi důležité. Dá se říci, že to začalo už někde na Jaltě.
Teď mám rozečtenou knihu Iana Kershawa: Do pekla a zpět, což jsou evropské dějiny od 1. světové války do roku 1949. To je taky velmi pěkně a čtivě napsaná literatura.

Tohle můžou (ale nemusí!!) relevantně a objektivně sdělit POUZE pamětníci zmíněných událostí, mezi které nepatřím. :D

Nikdo ale neporadí s výběrem publikací či filmů, důvod je prostý. Jsou 2 druhy, ty z období totality (lživé, zkreslující) a ty „posametové“ – taktéž lživé a zkreslující. Takže klidně si ber oboje, ale přistupuj k nim se zdravou skepsí a s tím, že si pokud možno OVĚŘÍŠ sdělovaná fakta. Teprve a si vše seskládáš, učiň si VLASTNÍ úsudek. ;) :)

Odpovím na další část otázky.

1. Jan Otčenášek: Občan Brych – historické události z února 1948 očima právníka, pokus o emigraci, návrat domů

Václav Řezáč:, Nástup, Bitva – osidlování pohraničí
Psáno z pohledu tehdejší ideologie

2. V odkazu jsou uvedené knihy, které se týkají února 1948 – novější

.https://knihy­.abz.cz/obchod/u­nor-1948-ceskoslovensko

Jde o různé pohledy, takže je dobré je porovnat.

Upravil/a: annas

Většina lidí, co tu žila nevěděla, co nám schází, že jsme nemohli cestovat, že uteklo do zahraničí tolik schopných lidí, že jsme nemohli svobodně volit, že jsme se nemohli vyjadřovat. Když se před rokem 1989 dostal člověk do zahraničí (např. jako student – krátce do Skandinávie) teprve pochopil, že my tady jsme nežili v normálním systému, ale ten normální svět byl a je na západě (a ve Skandinávii).

Na druhou stranu jsme tu měli bezpečno a žít se tady dalo, hlad jsme neměli.

Kdyby jsme tady žili ve svobodě, měli bychom se dnes asi jako v Dánsku, je to na dlouhou diskusi odborníků, historii nezměníme, jen je dobré si to pamatovat.

Upravil/a: Brblal

Více v archivu

https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jak-komunisti-prevzali-moc-v-1948roce
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-pravdive-tvrzeni-ze-se-komuniste-dostali-pucem-k-moci-v-r-1948-proti-komu-puc-smeroval
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-tu-nekdo-kdo-zazil-vitezny-unor-pokud-ano-pamatujete-si-co-jste-ten-den-delali

da ny: Pěkné. Souhlasím. Bylo toho dobrého daleko víc.

Možná mě někdo smaže, ale nmůžu si pomoct,
musím to napsat.

Poprvé mne tu, Da ny, mrzí, že mohu v otázce dát jenom
jednu nominaci. Vaše odpověď by si ji zasloužila také.

Ještě připomenu, že se změnou režimu zmizelo
bydlení v „zemljankách“, spaní v chlévech, apod.
To jsou věci, které si dnes už nikdo neumí představit.

Záleží kde se čerpají informace a v které době, jinak to vidí rudoch, jinak kapitalista, poškozený, neb potomek komoušů, přídržtaška a.p..
V jedné verzi, v roce 1948 statisíce Čechoslováků v ulicích žádalo demisi vlády Beneše k tomu tisíce nažhavených ozbrojenců LM pochodujících Prahou.
Tudíž národ byl poblázněn trochu jinak, než v roce 1968 a v roce 1989 i když mnoho rudochů, neb osmašedesátníků a později humanistů má úplně jiný názor.