Já věřím, že duch je nesmrtelný. Tělo je jen schránka, kterou po smrti opustíme a pak se ono rozpadne
0 Nominace Nahlásit |
Mám stejné přesvědčení. Prostě hluboký spánek, ve kterém o sobě taky nevím. Vzbudím se a ráno. Zde se nevzbudím nikdy. Žádné vědomí.
0 Nominace Nahlásit |
Nemám konkrétní představu o smrti. Vždy, když o ní přemýšlím, nemohu tu myšlenku vyhnat z hlavy. Beru jí prostě jako spánek, nevím však co se v něm děje.
0 Nominace Nahlásit |
Jo, to jsou veci mezi nebem a zemi. To ja si netroufam tipovat, ale snad tu jeste chvili pobudu, i kdyz mi uz moc dni nezbyva na tomto svete.
0 Nominace Nahlásit |
Tvá verze je ta příznivější- vůbec nevědět, anebo taky zůstat cítit cosi příjemného, nejspíše jakousi vibraci. Ta horší verze je cítit jinou vibraci, která není vůbec příjemná a cítit ji věčně (pojem věčně si nedokážu ani představit), ale…
Už jsem to zažil, nemusím si to představovat. Měl jsem cosi/někoho milovaného a věděl jsem, že je se mnou spjato (zdálo se, že nerozlučně a tudy nejel vlak). Pak, z minuty na minutu, jsem z toho neměl nic. Prostě nic. Ztratilo se to, zmizelo. Navždy (kdo chce, chlácholí se vzpomínkou). Smrt je tedy nic. Je to NIC. A i kdyby tam někde v „neznámu“ bylo něco, tak tady a teď je to PRO VŠECHNY (přeživší) stejné NIC 🤷♂️
Zemře-li milovaný v tu chvíli nemáme nic a máme-li prachy, pácháme trapné charity, více nás nikdo nenaučil, nebyl pádný důvod 🤷♂️
Ta naivní a zcela bez smyslu a marná snaha člověka vyrábět a vlastnit stále něco hmotného, bože… 🤦♂️. Přitom jsme zázrak, který byl jen dán, a vzat.
Co vstřebáme mezi tím a kam to povede?
0 Nominace Nahlásit |
Smrt si ani nijak nepředstavuji….. Snad, jako ztrátu vědomí, navždy,
bez probuzení, konec. Pak duše opustí tělo.
Vím, co je smrt, viděla jsem to mnohokrát.
0 Nominace Nahlásit |
Smrt, nebo co bude po smrti? Smrt je okamžik zastavení životních funkcí. Ale podle popisu spíš to druhé. No, to si představuju tak, že jednu chvíli umřu a šlus. Přestanu vnímat a z mého úhlu pohledu už nebude nic. Nic posmrtného neexistuje.
0
před 797 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
jednou sem se topila. Po ohromné bolesti jsem sice videla jak klesám ku
dnu, nemohla jsem se hnou, a najednou ta bolest ustoupila a mně bylo moc
krásně. Pocítila jsem takovou lehkost bytí, a smíření, přestalo mi být
zima a cítila jsem něco jako slunce ma tváři na podzim. A bylo to moc
hezké. Jestli je takovéto umírání, a smrt, tak je to hezké. Mám tak
nějak pocit posvátné úcty a důvěry. Probrala jsem se až na neskutečnou
bolest krku, hlavy a zad, protože mně parta vytáhla ven a vyrazili ze mně
vodu.
Nikdy víc už jsem takový pocit pokory a pohody neměla.
Darcy a proč ses topila? Mělo to zvláštní důvod, nebo to přišlo mirnix tírnix, nečekaně? 🤷♂️
houpačka nad vodou, takový ten klacek na lane… mně ale ujeli ruce a
hodně daleko od břehu mně vymrštilo o hladinu, a pri dopadu do vody
vyrazilo dych.
Kluci si mysleli že vyplavu, ale já jsem mezi tím klesala ku dnu..
Nejhorší bolest jakou jsem zažila, jakoby mi někdo nalil do plic kyselinu, a
byla to jen voda. Taky mám od té doby solidní fobii s hluboké vody,
s věci pod vodou, treba s vodních rostlin a pod.
Drap | 3408 | |
annas | 2020 | |
marci1 | 2007 | |
Kepler | 1901 | |
mosoj | 1775 | |
da ny | 1339 | |
zjentek | 1202 | |
hanulka11 | 1028 | |
elkon | 962 | |
quentos | 955 |
Děti a zdraví |
Ženy a zdraví |
Muži a zdraví |
Nemoci |
Fitness |
Životospráva |
Ostatní zdraví |