http://provzde­lavani.nuv.cz/clan­ky/ze-zahranici/mis­trovska

"Mistrovská zkouška v Čechách a na Moravě: 1918–1948

Po roce 1918 byla provedena revize školské sítě. Vznikaly nové odborné a mistrovské školy po celé republice. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dosud odborné školy neexistovaly, zavedeny zde byly tzv. učební dílny. V letech 1923–24 byla síť škol doplněna o další vybrané mistrovské školy.

Mistrovská zkouška nebyla veřejná a skládala se ze zkoušky praktické a teoretické.

Praktická zkouška spočívala ve zhotovení mistrovského díla nebo zkušební práce a zhotovení výkresů a plánů. Mistrovské dílo určila zkušební komise a rozhodnutí o tom muselo být doručeno uchazeči včas před termínem zkoušky. Mistrovské dílo měl být prakticky upotřebitelný předmět, jehož zhotovení mělo prokázat schopnost zkoušeného pracovat samostatně. Zhotovení mistrovského díla „nemá vyžadovati ani příliš času ani značného nákladu a nemá též klásti na zkoušence mimořádné požadavky“. Mistrovské dílo vytvářeli adepti ve školních dílnách, zkušební komise stanovila denní pracovní dobu a dobu, dokdy má být mistrovské dílo zhotoveno. Dozorem nad prováděním mistrovského díla pověřoval předseda jednotlivé členy zkušební komise. Ostatní členové byli oprávněni kdykoli se přesvědčit o postupu prací. Zkoušený pak hotové dílo odevzdával s potřebnou dokumentací a také s písemným prohlášením, že dílo i dokumentaci zpracoval sám a bez cizí pomoci (případně pokud mu někdo pomáhal, v čem pomoc spočívala). Mistrovské dílo zůstalo majetkem zkoušeného.

Teoretická zkouška se konala před nejméně třemi členy komise a skládala se ze zkoušky: 1. z odborných vědomostí, 2. z účetnictví a 3. ze zákonných předpisů o živnostech.

Uspěšně vykonaná zkouška opravňovala adepty k užívání titulu „zkoušený mistr“. Taxa nebyla v předpisech uvedena, obvykle to bylo 40 tehdejších ko­run.

Podmínky a průběh mistrovských zkoušek popisují podrobně předpisy z roku 1938. Ve zkušebním řádu mimo jiné stojí:

z kolika lidí se skládá komise, musí v ní být znalec oboru i atd"

http://provzde­lavani.nuv.cz/clan­ky/ze-zahranici/mis­trovska

Cechy skončily v r. 1859, z řemeslníků se stali živnostníci.

http://www.ah­mp.cz/index.html?mid=20­&wstyle=0&page=pa­ge/docs/prehled-fondu_cechovni-fondy.html.

Upravil/a: annas

Nie doba práce v danom odbore, ale jeho skutočná znalosť.
Musel nielen majstrovsky ovládať svoju profesiu, ale aj spraviť skúšky pred odbornou komisiou.

U každého řemeslného cechu to bylo jinak. Většinou musel mít nějakou dobu praxe a složit mistrovskou zkoušku.

Adept ke získání titulu musel ve svém oboru postupně před komisí a cechem absolvovat zkoušku učňovskou, tovaryšskou a mistrovskou. Můj otec např. byl mistr řeznický a uzenářský a jednotlivé doklady mám uschovány. List o získání titulu „Mistr“ je velkoryse proveden a mimo jiné obsahuje i známé rčení, že řemeslo má zlaté dno.