Jak se vyrovnavate se ztratou ? Cehokoliv.( Klice , mobil, prace , partnersky vztah. -iv-

To se nedá tak jednoznačně říct,záleží na situaci v které se taková věc stane.Podle toho se to snažím řešit.

Tak,s tím nemám problém.Protože vím,před lety jsem zjistil,právě kvůli různým ztrátám,že se mi vyplatí mít všechno 2×.Na autě mám na klíče zvenku,speci schránku samozřejmě ukrytou,klíče od bytu doma v dílně,klíč od dílny,šikovná schránka pod okapem,klíče od kanclu,u kama­ráda,který bydlí vedle,všechna čísla a data na dvou telefonech,atd.Tak to praktikuji cca 15 let.Jsem cvok,ale za tu dobu jsem žádný z nich nemusel použít. 🙂

Těch klíčů co jsem za svůj život ztratila,jéjé!Která ztráta mě nejvíce mrzela,když jsem zjistila,že mám jen jednu náušnici,které jsem dostala od maminky.Tu jednu uchovávám jak relikvii.Ztráta blízkého člověka je nevratná-bolest zůstává pořád!

Blbě, připadám si pak jako idiot. Maličkosti si obvykle „vymazluju“ – klíče přívěskem, mobil samolepkou… a mívám je hodně dlouho a prostě je začnu mít svým způsobem ráda. Takže mě pak ztráta mrzí. Ty „věci zásadní“, jako práce nebo vztah, prostě život nabourají a zklamou… to je trošku jiná kategorie. Tam to asi nelze nést moc lehce…

Vyrovnávám se s tím velmi těžce

movité věci mě nevadí, když ztratím.

ale když mi zmizí myšlenka (celou noc se mi o ní zdálo!), nápad, řešení a pod., tak jsem grrr.

jo, a ještě je blbý ztratit sebevědomí.
taky jsem to viděl, díkybohu nezažil (osobně).

bojím se ztraty samostatnosti, mobility, a těch kravin potřebných k životu. doufám, že umřu mlád kolem 90, v plném rozkvetu života, bez ztrát.

tom004: tys mě pobavil,ještě dej přesnej popis kde bydlíš a jakej klíč je od čeho..

Riešim daný problém.

1. otázka: kde som urobila chybu?
2. otázka: prečo?

Riešenie: odstrániť problém (napríklad kľúče na šnúrku)
Ináč sa spolieham na svoju pamäť. čo som to chcela povedať?…

Na věcech nelpím …jsou pomíjivé/telefon jsem zatím nikdy neztratila a klíče snad 1× ,když jsem byla malá./

Horší je to vyrovnat se se ztátou blízkých lidí.

AŤ je to colkoli tak to nesu moc špatně,jednou mi ukrdli v Olomouci celou kabelku,proseděla jsem pul dne na policií,když si na to spomenu je mi těžko,měla jsem tam doklady peněženku no skrátka všechno.

Zdroj: žolík

Ztráta klíčů či mobilu je moje noční můra!

Ztráta práce (v podstatě prožívám nyní – po MD se nemám kam vrátit, firma končí) mi spíš pomohla se někam posunout. Ráda bych si během MD rozběhla něco, co by mě uživilo i po MD. Takže šance na něco nového…

Ztráta partnerského vztahu – momentálně bych zešílela, máme hezký vztah a sama s dětmi bych zůstat nechtěla.

Nejvíc mě ale děsí ztráta blízkých lidí, bohužel to bývá tak, že většinou se člověk dočká odchodu svých rodičů. A jelikož je můj táta těžce nemocný a už tu vlastně je jen zázrakem, lehce se mě tenhle děs sem tam dotkne. Jakmile je mu hůř, šílím, brečím, mám depresi – a nedokážu si představit, že jednou…,

P.S.: Trochu odlehčím: Před asi 11 lety mi vykradli felicii. Dopoledne jsem si v obchodě zaplatila truhlíky, že si je vyzvednu až pojedu z práce. Zastavila jsem před obchodem (mobil, klíče a peněženku s doklady nacpala do kapes, ale kabelku jsem nechala na sedadle), auto zamkla a vběhla do obchodu. Tam jsem jen popadla připravené truhlíky, vyběhla ven – prostě tak 30 vteřin – a auto otevřené a bez kabelky. Letěla jsem na policii vše nahlásit, tam to se mnou nadatlovali na stroji a toho policistu málem omejvali, když se zeptal: „Co jste v té kabelce měla?“
A já mu řekla: „No šminky a diář!“ 🙂