Jak se vyrovnávate s vlastní senilitou?

Jsem senior relativně zdravý, nepatřím mezi nemohoucí, nepovažuji za „vetchou“ stařenu.

Jinak věk je číslo, které ukazuje fyzický věk, nejde změnit. Matrika je matrika. Po psychické stránce jsem na tom celkem dobře.

Pokud něco hledám, mohou za to přece dveře. V jedné místnosti to vím, když přijdu do druhé, občas vzpomínám, o co šlo, je to přece jasné…

Bohužel, čas má stále rychlejší nohy… proto stále čas nemám, přece čas má mne…

„K tomu, abyste si vážili stáří, stačí jediné. Zestárnout.“ Jan Sobotka
http://member­s.chello.sk/mi­ro.mandak/cita­ty2.html

Upravil/a: quentos

Poté co jsem byl svým lékařem ujištěn, že viníkem není ten Němec, ale fakt, že jen klasicky blbnu, tak s humorem.

Já těžko. Snažím se používat mozek – například tak, že zde tu a tam někomu něco vypočítám a vy mi to necháte smazat 🙂

ešte som mladá na senilitu, veď mám len 4681 rokov… Alebo som na nejakú tú tisícku zabudla?

Někdy se trochu leknu, když si uvědomím že blbnu, ale se stejně starou kamarádkou to bereme s nadhledem a říkáme si, že bude hůř.

Nejsem si jista, jestli je otázka formulována správně.
Doláže si senilní člověk uvědomit, že je senilní?