Jak se vyrovnat se smrtí pejska který s námi byl patnáct let a velmi nám přirostl k srdci?

Bohužel pejsci nežijí tak dlouho jako lidé. Teď je to pro tebe i tatínka smutné, ale nejlepším lékem je čas, ten zahojí všechny rány.
😕

RIP Matýsek 🙏🙏🙏

Bude to bolestivé, nějakou tu dobu. Taky máš jedinečnou možnost si nyní prověřit svou emoční odolnost, když se k situaci patřičně postavíš 🤷‍♂️🤷‍♂️💁‍♂️

(Umíš si hlídat soukromí. Jsem ani netušil že nějakého Matýska doma vůbec máš.)

No tak upřímnou soustrast. 🤷‍♀️

Heleť, když jsi takový jakože nábožný, víš jak: tys nečetl kněhu o Jobovi, v Tanachu? Jak ho Gospodin kompletně pojebał, on truchlil, a ti ostatní čekali opodál? V Bybelu toho moc užitečnýho není, ale tohle jo. 🤷‍♀️

Prostě si to musíš prožít, ono když ti odejde pes, s kterým jsi byl patnáct let, no tak protože jsi s ním byl patnáct let, ten vztah jsi si k němu taky budoval postupně, ne, že Korejská strana nařídila, tak jsi ho miloval úplně a hluboce hned, ne, no tak vypořádat se s tím, že už není, že už se obrací v to hovno, taky bude nějaký ten pátek trvat, zejtra to nebude.

Dobrý, tak jste vypravili psí funus, jo, mohl jsi ještě objednat hasičskou kapelu, víš jak, aby mu zahráli „Já husárek malý, botky roztrhaný“, nebo tak něco, mohl jsi domluvit nějakýho soudruha že smuteční síně, by držel takový ten smuteční proslov, jak Mates byl úplně kádr, představitel pokrokových psů, a tak, no a pak házet hlínu na škatulku se psím kádaverem… A co víc chceš udělat?

Ne, já to podávám mírně humornou formou, ale to všecko má svůj smysl. Ten smutek je třeba prožít, ne od něj utéct, a ty funusový rituály, na to jsme zvyklí, takže i ty zvířecí hřbitovy a zvířecí krematoria mají svý místo na slunci.

No a teď už to chce jenom čas. Někomu pomůže nový pes, někdo, naopak, potřebuje čas, až pak nový pes… S tím už ti nikdo nepomůže!

Ale to dáš, neboj. Jestli to chceš tvrdě: rozchodil jsi mamá, rozchodíš I „Azora“. 🤷‍♀️ Je to přirozený řád světa, musíme tam všichni.

Dál to neřeš a sežeň si jiného psa.

Každý se s tím musí vyrovnat po svém, to už je tvůj vlastní boj. Každý člověk ztratí v životě mnoho blízkých, to už je život, musíš jít dál. Klidně se z toho vybreč. Jsi věřící, tak hledej útěchu v náboženství, od toho taky konec konců je.

Až smutek přejde, tak si pořiďte nového psa, třeba štěnátko. Zvykneš si rychle.

Upravil/a: Tonda Káňa

Pořídit si co nejdříve jiného. Bohužel, to už tak bývá.

To mě moc mrzí.
Když nám zemřel pejsek,vždy jsme si hned pořídili dalšího.Musíš se mu pak věnovat a nemáš tolik času na truchlení.

Je mi to opravdu moc líto. Byl to krásný pejsek.
Tím jsme si prošli před pár měsíci také, a řekli jsme si, že už takové konce s eutanázií a kopáním hrobečku nechceme zažít, takže žádný další pes. Potom jsme ale přece změnili názor, a jsme za to rádi.
Ať se ti podaří dostat se ze smutku, a těšit se na budoucího pejska.

Je mi to opravdu líto a rozumím vaší bolesti. Ztráta milovaného mazlíčka je velmi těžká. Zde je několik rad, které vám mohou pomoci vyrovnat se s tímto ztrátou:

1. Projevujte své pocity: Není nic špatného na tom, cítit se smutně nebo že chybíte svému pejskovi. Projevování emocí může být zdravým způsobem, jak se vyrovnat se ztrátou.
2. Mluvte o tom: Mluvte o svých vzpomínkách na Matýskovi s rodinou a přáteli. To může pomoci ulevit od bolesti a vzpomenout na všechny krásné chvíle, které jste s ním strávili.
3. Uchovávejte vzpomínky: Udělejte něco, co vás bude navždy připomínat Matýska. To může být fotokniha, obrázek, nebo třeba malý památník na zahradě.
4. Pomoc odborníka: Pokud se s bolestí nedokážete vyrovnat sami, neváhejte vyhledat pomoc odborníka, jako je psycholog nebo terapeut specializující se na ztrátu mazlíčků.
5. Čas: Uvědomte si, že žal je proces a může to chvíli trvat, než se s touto ztrátou vyrovnáte. Dejte si čas.
6. Podpořte se navzájem: Pokud máte rodinu nebo spolubydlící, kteří také truchlí, je důležité podpořit se navzájem. Můžete společně vzpomínat na šťastné chvíle se svým mazlíčkem nebo se podpořit, když je to nejtěžší.

Opět mi je to velmi líto. Nedáváte to najevo, ale z toho, co píšete, je jasné, že Matýsek byl milovaným členem rodiny a bude vám velmi chybět. Držím vám palce.