… kreditní >>> máš na ní kredit
… debetní >>> můžeš do minusu
--- zjednodušeně řečeno (většinou lze i s kreditní jít do mínusu)

… je to proto, že peníze můžeš získat různými způsoby, ale jestliže ti banka dovolí jít do mínusu, jsi pro ni bonitní klient, který buď má dost peněz, nebo má možnost si je vydělat … jestliže spoříš, nikdo se tě neptá, kolik ti zbude na jídlo, jestliže chceš půjčit, musí ti zbýt na rezervní hadry do rakve …

… doplňuju:

Dochy: … nikde nepíšu, že je svázaná s účtem, jen že na ní máš kredit, tj nějakou částku … u debetní právě proto píšu, že můžeš jít do minusu … ale uznavám, že jsem to napsal dost zjednodušeně, čili blbě k pochopení …

… největší rozdíl pro majitele bude ten, že za to, že hospodaříš s penězi banky (kredit), které ti půjčuje, dostaváš různé odměny, či peníze zpět, kdežto u debetní (s kterou taky někde můžeš jít do mínusu), na které máš svoje peníze, si zaplatíš vše …

Upravil/a: Mc Merkurion

Na nových kartách je to napsané – u mých karet to mám dokonce v hologramu.

Především, v USA nejsou na debetní karty našeho typu zvyklí, takže i to je jeden z důvodů. Kreditka je taky důvěryhodnější, protože za klienta ručí banka která mu ji vydala. To má význam tam, kde jde o nějaké záruky – typické u půjčování aut.

Myslím, že přesně naopak to není. Pro obchodníka je bonitnější právě majitel debetní karty, protože platí svými penězi, které má na bankovním účtu. I když tak úplně pravda to není, protože může jít omezeně do kontokorentu. Používáním kreditní karty platíš penězmi, které nejsou tvoje a děláš si u banky dluh.

Pokud to na kartě není přímo napsáno, tak to pozná až terminál. Někdy to i tomu terminálu musíte naťuknout sám.

Pro obchodníka je kreditní karta možná výhodnější kvůli sazbě za transakci, ale historicky se nejspíš pořád táhne představa, že pokud nemáte peníze na účtu, obchodník svoje prachy dostane tak jako tak a banka si to pak už bez jeho účasti vyřeší s vámi. Zatímco u debetní karty měl obchodník dřív – když nebylo online spojení – smůlu. Proto taky v USA dodneška u debetní karty klofete PIN, zatímco u kreditky ne.

Pak taky myslím, že u debetní karty je problém s blokací zálohy. Česká banka si vás vychutná a zálohu vám nevrátí dřív, než za maximálních povolených 30 dnů. Když si půjčíte párkrát za sebou auto po 30.000 zálohy, snadno dojedete s účtem na nulu, nemluvě o potřebě mít dostatečně vysoko nastaven denní nebo týdenní limit.

Můžeš to zkusit tady (zadej začátek čísla karty):

http://www.bin­codes.com/bin-checker/

Na kartě přímo to většinou nepoznáš (někdy to tam karta může napsat, ale není to pravidlo)

Pro USA kreditní karta znamená, že se za Tebe zaručila banka. Takže to ,zvlášť u obchodníků, kteří nejsou online (v USA možná ještě nějací jsou), působí důvěryhodněji.

Magorvkleci:
Nejsem si jist, ale mám za to, že poplatky za platby kreditkou jsou pro obchodníka horší.
Dále ta blokace je záležitost spíše obchodníka než banky (aby to blokaci odvolal pokud pominuli důvody)

McMerkurion:
Vedle.
Kreditní karta – karta není svázána s Tvým (běžným či spořícím) účtem. Máš u banku úvěrový limit a všechny platby kreditkou za Tebe platí banka, která Ti to později vyúčtuje a požaduje splacení (Ať už okamžité, či nějaký splátkový program)

Debetní karta je vázána na Tvůj účet, platí se Tvými penězi. Můžeš (ale nemusíš) mít povoleno jisté přečerpání (kontokorent)

Na debetní kartě jsou moje peníze, na kreditní peníze banky. Cizí peníze (z banky) se lépe utrácejí, rozhazují. Peníze na debetní kartě vynakládají lidé většinou rozumněji. Peníze v hotovosti utrácíme nejméně, potom peníze na debetní kartě a nejvíce peníze z kreditní karty. Proto se dělá „nátlak“ na to, aby si klienti pořizovali karty kreditní. 🙂