Jak se nazývá kladná lidská vlastnost, při které má člověk potřebu všechno řešit?

Horlivost. Přehnaná iniciativa. Někdy je ta vlastnost na škodu.
Za totáče se říkalo “ Iniciativní blbec je horší než třídní nepřítel.”

V jednom seriálu byl takový člověk nazván „zasloužilý všeumělec“. Hrál ho (výborně) pan Kemr.

To není kladná vlastnost, ale vlezlost, která je tobě vlastní.

Dospely clovek si problem vyresi sam pro sebe. Pokud si nevi rady, zepta se. Ale chodit s kazdym problemem na verejnost – muzes se velice rychle stat neoblibenym!

Toxický člověk, a v žádném případě nejde o „kladnou lidskou vlastnost“.

Nesouhlasím, že „(d)ěti se řešením problémů vyhýbají“. Děti problémy řeší úplně normálně, protože jednají přirozeně (do určitého věku), jediný problém je v tom, že neví jak. Vlastně stejně fungují zvířata, třeba pes: když ti něco bude, on se ti bude snažit pomoct, ale nebude vědět, jak.

Problémy druhých lidí nejsou Tvé problémy, jinými slovy, není to věc, kterou bys měl řešit. Za prvé, jsou to samostatné, svébytné, bytosti, mají svá nezadatelná práva, mezi které patří právo dělat chyby a nést si za ně přiměřené následky. Práva mají, jestli chtějí, nebo nechtějí, nějaké dobrovolné otroctví neexistuje.

Pokud někdo problémy neřeší, Ty je za něj nevyřešíš, tak to prostě nechodí. Abys, totiž, mohl člověku pomoct, tak ten člověk si pomoct musí nechat dát. A, k tomu, se to musí umět, protože mu nemůžeš dát nic zadarmo. Spousta lidí si myslí, že když se snaží, dávají do něčeho čas a energii, že mají nárok na úspěch. Blbost, to se musí i umět, iniciativa nestačí!

Iniciativní blbec horší třídního nepřítele. Spousta lidí pomáhá v dobré víře, ale docílí akorát přesného opaku.

Já nevím, z čeho pramení ta lidská představa, že myslet se nemusí učit, že to je něco, jako čůrat, nebo se napít. Není, opravdu se to musí umět, a to se dá jedině naučit. Jinak vymyslí leda tak další krávovinu.

A pak se točíme, pořád, dokolečka dokola.

Na to se zeptej zakladatele a představitelů ekonomického fóra v Davosu.