Jak se naučit nadávat, abych nebral slovo Boží nadarmo?

Já to řeším, ale jinak: kdo to má poslouchat? Vím, že svět tmavne a hrubne, ale je nutné mluvit jako etnicky menšinový Čech, co nikdy nepracoval a pracovat nebude? 🙂

Upravil/a: Ametyst

Počula som krásnu nadávku (vo všej počestnosti) : „do prkínka!“
Alebo na istej českej škole učiteľ, keď chcel žiakovi vynadať, že nevie učebnú látku: „Ty démante nebroušený“

Protože se manželce nelíbí, když občas sprostě zanadávám, tak používám slova hodně podobná sprostým. Třeba „kužva“ nebo "kur warszawa nie hoduje (slepice Varšava nechová).

Přijde mi zábavné, že tě trápí rouhání, když bys v první řadě měl věnovat pozornost především PÁTÉMU z hlavních hříchů, tedy SMILSTVU! Zkrátka si ujasnit priority „kde nejvíce hoří“ a od toho odvíjet „postup hašení“ průšvihů, vís? ;) :D :D

Podotýkám s ohledem na tvé různé alchymicko-sporákové kuchyňské otázky by vzápětí měl přijít v tvém případě na řadu šestý hlavní hřích (nestřídmost, tedy obžerství) a teprve PAK řeš věci, které nejsou až tak akutní. ;) :D :D

Ježkovy voči! Kurník, holubník šopa! Do prkýnka / do Prčic atd. atd.