zjentek
Jak se na patřičném oddělení odběru orgánů VČAS dozvědí, že
„někde“ zrovna leží případný/možný dárce?
Já si to představuji tak, že je řekněme „nehoda“ někde
„v Brodu“ a nebo v totální řiti tak letí vrtulník, třeba, no a tam
těžce zraněným až skoro mrtvým se vyklube Čech, který NENÍ
zaregistrován v Národním registru osob nesouhlasících s odběrem tkání
a orgánů. Takže odtud je třeba jej patřičně a především RYCHLE dostat
na nějaké to oddělení odběru orgánů, pro které, jak víme, pracuje řada
koordinátorů. Protože si myslím, že PATŘIČNÉ ODDĚLENÍ odběru orgánů
by mělo o případném dárci vědět už nyní, když se hraje o minutky.
Takže teď, po tý nehodě, co, jako? Jak ti koordinátoři pracují? Protože
záchranář zachraňuje/lékař léčí, tam jediná jeho starost přece je
dostat skoro mrtvého někam „na stůl“ s úmyslem jej zachraňovat. A
„smolař“ na stole je však taky velice pravděpodobná případná mrtvola.
Tak? Jak odtud pracují ty týmy, ty kordinátoři, kteří informace v tuto
chvíli nemají? Bo řeklo se, lékař léčí/záchranář zachraňuje, čili
tito JISTĚ na případné „sdělení“ (bonz, hlášení… říkejme jak
kdo chce) NEMAJÍ ČAS. Přitom u dárcovství se hraje doslova o každou
sekundu a ščím rychleji se dostane orgán či tkáň
k pacientovi/čekateli, tím určitě lépe. Já tomu nerozumím. Protože
hlášení ohlašovatelem typu: „máme tady čerstvě mrtvého nehodil by se
(?) případně na orgány“, mně přijde takové jako divné. To kdo mám
být ohlašovatelem a kam efektivně zahlásit? Nehledě na etické otázky kdy
je potřeba dále kontaktovat rodinu bo etika je při transplantačním zákonu
zjevně nad zákon stejně jako morálka u jiných a tak řekněme že bobík-
smolař u sebe nemá občanku a hotovo- o odběru je tedy jasně rozhodnuto a
BYLO DÁNO. Jak? Kde? Kým? Komu hlášeno? Děkuju.