Jak se liší psychopat a schizofrenik?

Matiseli

Dám příklad z vlastního života. Nemám vysloveně poruchu osobnosti, ale psychiatr mi diagnostikoval určité narcistické rysy. Pořád si očividně potřebuji připadat nějak zajímavý, zvláštní, jiný. V důsledku toho jsem přišel o takřka o všechny mezilidské vztahy, spousta lidí mě nemá ráda, případně jim připadám jako blázen. Dále jsem si zničil zdraví v mnoha ohledech, protože jsem si například chtěl připadat jako podnikatel, tak jsem spal dlouhodobě cca dvě hodiny denně, jinak pracoval na PC, eventuálně na mobilu (ve škole, kterou jsem kvůli mé vášní velice zanedbával). Dále jsem se úmyslně vystavoval chladu, jedl i pil minimálně, a když už, tak nekvalitní stravu, a odpíral si takřka veškeré požitky. Velice jsem zanedbával oblast mezilidských vztahů, svou potřebu jedinečnosti stavěl na první místo. Sice mě mé chování velice mrzelo (alespoň tomu věřím), ale já si prostě nemohl pomoci. Když jsem už u PC skoro „umíral“, tak jsem odletěl od Anglie, kde jsem se svou hubeností dělal těžkou práci ve skladu. (A opět si tam vytvořil nepřátele, protože jsem odmítal více jíst, více komunikovat, více spát, méně pracovat doma, pít alkohol apod.)
Jak čas plynul, situace se změnila. Dnes mě spíše trápí potřeba stále jíst (cokoli, klidně zmraženou pizzu), což pak mám potřebu kompenzovat cvičením. Nadšení do práce na PC, kdy si naberu různé zakázky, se střídá s velkou nechutí, případně i s naštvání k na celý svět. Občas jsem dost smutný, jindy zase přehnaně veselý. Zkrátka nyní mám život mnohem více zmatený než dříve, často paradoxní, zato ale méně extrémní, takže jsem za to vlastně rád. Dokonce bych řekl, že časem se má situace zcela normalizuje a potřeba připadat si odlišný se minimalizuje. Protože věřím, že ta v mém případě stojí za vším.

Matiseli

A pokud jde v současnosti o vztahy, většina lidí mi je jedno (ale nemám problém s nimi třeba spolupracovat, jen prostě si s nimi nemám zájem tvořit kamarádské vztahy), zatímco velmi nízké procento osob mě z nějakého důvodu velmi přitahuje (nikoliv sexuálně, myšleno tak, že se mám potřebu o ně hodně zajímat, trávit s nimi čas apod.)