Jak se kradlo v socialismu? Kolik např. ředitel továrny měl vil, chalup, aut apod.?

Za socialismu ředitele továrny vybírala komunistická strana, byli to čestní a uvědomělí lidé a ti pochopitelně nekradli. Zlodějna přišla až s nelidským kapitalismem.

Další hospodské bláboly. Kradlo se tenkrát (každý podle svých možností) a stejné je to nyní. S tím rozdílem, že nyní se rozkrádá i národní bohatství (s podporou státu), což tenkrát tak nebylo.

Upravil/a: elkon

Co to, zase, meleš za shity!? 🙄🤦‍♀️

Ano, za minulého režimu byla větší drobná korrupce. To znamená že, že jsi chtěl barevný televisor, dal jsi „všimné“ řeznickýmu, ten ti schoval játra, ta játra jsi dal vedoucímu elektry a měl jsi barevny televisor.

Ano, byla, protože řízené hospodářství, protože socialisace služeb, atp.

Ano, ale taky byla skutková podstata trestnýho činu rozkrádání majetku v socialistickým vlastnictví, a taky často takovej řeznickej putoval do nápravnýho zařízení.

Samozřejmě, že asi nějaká korrupce vysokých stranických bonzů, kam můžeme počítat i ředitele fabryky, atd., byla. Ale nebylo to nic hrozného, jako statistiky máme, že?

S dneškem se to faktografická nedá srovnat! 😅 Takovou vysokou korrupci, jako je dnes, by ekonomika socialistickýho Československa neutáhla! 😅

Většinou po jednom.
Doktor Husák neměl ani chalupu.
Auta mělii se řidičem služební.
Kradli nejvíce zaměstnanci, tam kde bylo co…
Ze státního krev netekla, vždy to ustál 😄
A pak, všechno bylo všech (stát jsme MY),
tak okrádali sebe, kolegy, sousedy, prostě stát.
Nějak se to při inventuře zařídilo.
Ti, kteří to přehnali, skočili v klíčovém průmyslu.

Vilu postavil na vesnici kdekdo, také pro děti.
Byty byly státní, městské, podnikové
a družstevní (se vkladem a splátkami až na 40 let,
v poplatcích, maximálně po stovce)
„dotace“ a podpora byla, kdo stavěl dům, mohl získat
nenávratnou státní půjčku (asi 80 tisíc).
Ti v panelácích měli prd., tak jako nyní.
Jen nějaký čas příspěvek na zateplení panelových domů.

Dnes se „drbe“ stát, na daních.
Jen zaměstnancům strhnou a odvedou za ně, co musí…

V socialismu bylo těžké vlastnit více než jeden dům nebo auto, protože vláda kontrolovala veškerý majetek. Výjimkou byli někteří straničtí a státní funkcionáři, kteří měli přístup k luxusním vilám, autům a dalším benefitům, jako byly chalupy nebo rekreační zařízení.

Přesto se objevovaly různé formy korupce a nepotismu -ě lidé využívali své postavení k osobnímu obohacení. Například existovali tzv. „černí trhovci“, kteří prodávali zboží, které bylo ve společnosti nedostatkové, za vyšší ceny. Také státní zaměstnanci mohli pro své vlastní potřeby zneužít státní zdroje.

Po Sametové revoluci v roce 1989 a následné transformaci z komunistického režimu na tržní ekonomiku bylo mnoho majetku, který byl považován za státní, privatizováno. To zahrnovalo také některé továrny a jiný průmyslový majetek. Privatizace často vedly k vytvoření nové ekonomické elity, která následně získala velký majetek.

Dodnes se vedou spory o to, zda byl tento proces spravedlivý, a některé případy přechodu majetku z veřejných do soukromých rukou jsou stále předmětem soudních sporů. Někteří lidé argumentují, že byl tento proces proveden nespravedlivě a že někteří lidé se obohatili na úkor ostatních.