Jak se dělá smích lidí v sitcomech?

Jak říkal vynikající komik Andy Kaufman, který přidávaný smích nenáviděl: To se smějou mrtvý lidi!

U prvních sitcomů se do zvukové stopy dodatečně přimíchával smích, aby se vytvořil dojem autentičnosti živého vysílání, na které bylo obecenstvo zvyklé z rozhlasu. Později začaly být sitcomy natáčeny před živým publikem a do zvukového mixu bylo použito skutečného smíchu. To souvisí především s tím, že sitcom má blíže k divadelní konverzační komedii, než k televizní inscenaci. Přidaný smích má i vedlejší psychologický efekt, díky němuž v sitcomech přetrval: divák se nerad směje sám.
Bohužel se smích často zneužívá jako berlička pro slabý vtip ve scénáři (viz např. pozdější série Přátel). Samotné použití smíchu se liší stát od státu a je dáno kulturní tradicí. Třeba seriál M. A. S. H. byl v USA vysílán s při­míchaným smíchem, při prodeji do Británie byl však smích shledán nevhodným a byl ze zvukové stopy odstraněn.
Doplňuji:
Hlasy jsou reálné. V počítači se pouze míchají a upravují. A samozřejmě vsazují (obvykle coby smyčka) do přesně vybraných úseků v sitcomu (po narážce, vtipu, pointě). Pikantní je, že o tom, co je v tu chvíli „vtipné“ už obvykle nerozhoduje autor, ale režisér se střihačem.
Jak jsem psala, někdy to ale není vsazované, ale živé – s publikem (např. sitcom Chůva k pohledání). Doslova pekelně vybranou smyčku smíchu měly některé díly Ženatého se závazky – opakoval se tam velmi zapamatovatelný hlas s tak nepříjemným zahýknutím, že to seriál doslova rušilo.

Upravil/a: Damiana

Prostě si nahrajou různé smíchy (ale i jiné reakce) skupiny lidí a pak režisér dle svého nejlepšího vědomí a svědomí to nechá přimíchat k ostatním zvukům.

děla se playbekem

úplně jednoduše,dělá se dodatečně,na tzv.postsynchro­nech.Při natáčení mezi dialogy se dává umělá pauza na smích a ten se následně vloží.