Jak se citili obycejni Nemci a Rakusane v poslednich mesicich druhe svetove?

Četl jsem od amerického lékaře který měsíc po kapitulaci Německa projížděl Německem a diskutoval s občany. Řada Němců měla názor že za Ady bylo dobře / byla práce pořádek a spokojenost / dokonce v jedné hospodě zdravila šenkýřka zdviženou pravicí.

Blbě.

No, za prvé je potřeba si uvědomit, že ne každý Němec či Rakouský Němec byl pro režim. To je jako tvrdit, že každý Rus je nyní pro stávající režim. Mnoho, ale opravdu mnoho jich proti, ale prostě museli zavřít hubu a dělat, jakože jsou spokojeni.
No, ale ti, co byli prohitlerovští, tak to prostě nemuseli nést nejhůře. V Německu během války na tom obyvatelé nebyli nejlépe (samozřejmě je to relativní, protože oproti USA na tom byli špatně, ale oproti komančům na tom byli daleko lépe), takže třeba doufali v lepší zítřky a ty vlastně taky docela přišli. No a samozřejmě potom tady byla poslední skupina a ta to prostě prožívala. Věřila v nesmyslné myšlenky Ády Hitlera a dělala vše, co si myslela, že je dobře pro vzestup Německa.

Co já jsem slyšel, tak to bylo zklamání, ale zas ne až zoufalství. Ona většina Němců opravdu byla aktivně pro nacismus a jisté části to pasivně zůstalo i po válce, jakkoli dnes už všichni víme, že to není pravda a nikdy nebyla.

Pravděpodobně byli mnozí rozčarovaní. Skončil „blahobyt“. Doma byli krmeni úspěchy a o válečné vřavě, útrapách, o existenci koncentračních/vyh­lazovacích táborech, mnozí neměli ani tušení.
V mnoha rodinách měli vojáka na frontě, nebo padlého.