Jak se cítí herec při x-té repríze?

Myslím, že herec, kterému role sedí, tak ho to baví při každé repríze. A určitě ho to posouvá a zraje jako víno.

Baví jej to – a čím je s rolí ´srostlejší´, tím vice si dovolí improvizací – a tím je ta hra (představení) lepší…
Na druhou stranu – herec vždycky leze na scénu s ´holú řiťú´ – nikdy neví, co jej tam čeká…
😉

Když jsme ještě měli naši dramaťáckou partu, tak mě to vždycky bavilo, jenom né 4× za den, spíš rozděleně, jinak je to hodně vysilující, i když to byla „jen“ necelá hodina. Jednou jsem hrála i při šílený bolesti hlavy, tak jsem si vzpomněla na mistra Smoljaka, který prý dokázal hrát ve velkých bolestech, než ho skolila nemoc. To jsme hráli Romea a Julii a gecco má s tou improvizací naprostou pravdu, to se pak musí zahrát, kupříkladu když Romeovi upadne kudla :) nebo si vzpomínám na to, jak jsem měla jakožto Julie nastoupit na scénu a nemohla jsem najít polštářek a musela jsem ze zákulisí vyslat Merkuccia, aby mi pro něj doběh do třídy :) Ale je taky potřeba, aby pak člověk nezačal „přehrávat“, pak to má úplně opačný efekt.