Jak se chováte Vy dospělí, co již nejste dětmi, také někdy jako děti ?

Velmi často od své rodiny slyšívám: „no dědo, kdy už z té puberty konečně vyrosteš“?, a mě to vůbec nevadi!

Neustále – až ztratím dítě v sobě, budu mířit už jen do hrobu. Jsou situace, kdy to dítě v sobě trošku umravňuju a chovám se adekvátně, ale jindy ho nechám pořádně vyblbnout.

Hrozně se mi líbí citát z jedné knížky Stephena Kinga: „Jestliže být dítětem znamená připravovat se na dospělost, pak být dospělý znamená připravovat se na smrt.“

Tak já jsem s dovolením zůstala u toho prvního. Pomáhá mi to brát život a svět s nadhledem.

Dost často, nemůžu za to že jsem hravý

Skoro pořád :)

Ano, díky svému dětskému přístupu mívám na některé věci nezaujatý a nezdeformovaný pohled… Řekl bych, že mi to v životě dost pomáhá na cestě od lpění a nespokojenosti k odpoutání se, osvobození a vnitřnímu klidu…