Jak se chovají vlády v chudých zemích?

Jak kde, a jak pro které.

Obecně ty chudé země fungují přirozeně, více či méně blbě (ne, že by to jinde bylo jiné, ale tady je to jinak a více), protože stát nemá možnosti, prostředky ani vůli to nějak moc měnit – v burdelu se lépe krade.

Charakteristická je pro ně velice špatná infrastruktura. Od toho, že železnice buďto vůbec nejsou, nebo jsou, ale jejich síť je nedostatečná, a v otřesném stavu, nebo jsou, síť je dostatečná, ale stav je tristní a nejsou prostředky na zajištění potřebného provozu (napadá mne např. KLDR). Silnice jsou veskrze nezpevněné, a těch pár, co mají bezprašný povrch, jsou ve špatném stavu a i morálně zastaralé – napadá mne např. Reunification Highway Pyongyang – Kaesong (-Seoul), která vypadá, jak z knížek o sovětském stavitelství z 50. let, ale je stavěna na konci let 80. V Africe, zase, postaví nóbl rovnou dálnici lidově demokratičtí Číňané, a ona je, jak z katalogu Avon, ovšem do chvíle, než je potřeba cokoli na ní opravit, a/nebo, než se „poperou“. Telefonifikace, zejména mimo sídelní města, vůbec není, a nebo je nedostatečná, a také technologicky zastaralá. Např. KLDR má pořád meziokresní operátory, jako u nás v 50. – 60. letech. Elektrisace je nedostatečná, a i když např. venkov elektrifikován, dodávky proudu jsou spíše „saisonní“ záležitost, která je navíc hodně odvislá od počasí.

Na to navazuje, samozřejmě, otřesná zdravotní péče. V sídelních městech, většinou, fungují nějaké nemocnice „pro turisty“ (a buržousty, že), mimo sídelní města je zdravotní péče na úrovni 19. století, až žádná. Chybí anestesie, antibiotika (Madagaskar má, například, permanentní epidemie moru, „křováci“ to chytají od prasat, a problém je, že není na antibiotika pro „křováky“), no a jedno souvisí s druhým: i když, třeba, nějaká ta nemocnice / pohotovost je, tak než se k ní pacient dostane, je tuhý, jako žádný druhý.

Ne, že by korrupce nebyla problémem i nás, nebo v U. S., nebo tak něco a podobně, samozřejmě, že je, co do objemu peněz je jistě ještě větším problémem, než v nějakém Habeši, či Ugandě, nicméně míra drobné korrupce v rozvojových zemích je vyšší, dá se (obecně) říci, že je to taková logika „zaplať, nebo zhebneš“. To neplatí jenom, dejme tomu, pro zdravotnický personál, který má svou práci odvádět pro pacienta zdarma v rámci (nějaké) národní zdravotní služby (či jiné universální zdravotní služby, o kterou, většinou, tyto státy usilují, systém je stát od státu odlišný), ale i např. pro orgány vymáhající právo. Zpráva OSN, ku příkladu, uvádí, že v KLDR není výjimkou zajištění soudruha pro banální dellikt, nebo pro nic, uvazbení soudruha do lidově demokratické vazby, která ale není moc k žití, vytvoření monstrobvinění, za které by soudruh vyfasoval 25 let péče v pracovním Lageru i s celou rodinou (to není problém: soudruh se přizná, tak jako „samovolně“), no a pak jemné naznačení rodině, že když zaplatí – tolik a tolik, nejlépe v eurech, dollarech nebo yuanech – všimného, tak si soudruh vyšetřovatel všimne, že Ausgerechnet tady tento soudruh je echt kovaný soudruh, určitě to neudělal, přiznal se jenom ze své lásky ku Korejské straně práce a horlivosti vyhovět soudruhům, a proto má být propuštěn. Samozřejmě, zpráva OSN stojí z 99% na výpovědích uprchlíků, takže je jí nutno brát s velikou reservou, ovšem něco podobného se děje všude v podobně „bohatých“ zemích, není proto důvod, aby se to nedělo zrovna v KLDR.

S tím vším souvisí i obecně nižší míra vzdělanosti, exekutiva rozvojových zemí není ani s to připravit legislativu, která by podobné problémy řešila alespoň theoreticky a reálně, ne tak nějak fakticky. Není to jen věcí politické ne/vůle, je to i věcí toho, že nemá kdo.

Pak je otázka loyality vojska, policie, četnictva, atp. Ti bývají loyální spíše k tomu, kdo více zaplatí, z čehož plynou i častější vnitrostátní konflikty, občanské nepokoje, války gangů atp. Třeba v Mogadišu může premiér ukázat takto z balkónu vládní budovy, kde končí území pod kontrolou vlády, třeba něco, jako „támhle už nechoď, tam to nemáme pod kontrolou, a tam tě unesou, nebo i zabijí“.

Vlády, tedy, mají typově mnohem menší míru legitimity, akceschopnosti cokoli prosadit, systém je více zkorumpovaný, jedno s druhým. A to i v zemích, kde to navenek působí jinak, jako je třeba KLDR, protože to „na venek“ je do okamžiku, než přistane před soudruhem na stole dollar, euro, nebo yuan. Stovka až tisícovka eur tam vyřeší každý „problém“, nebo téměř každý. Není to až tak složité, protože KLDR je papírová velmoc, byrokraticky funguje jako SSSR na přelomu 40. a 50. let, a v takovém „systému“ je to vždy jednodušší.

Korupce

Řekl bych, že stejně, jako všude jinde. Dominuje absolutní neschopnost, korupce a kriminalita všeho druhu, pohodlnost či spíše lenost, zkrátka jak píše Drap v diskuzi – urvat co se dá, po nás potopa. Možná jen v trochu větší míře, než u nás.

BTW – o5 poukazuji na fakt, že lidé rádi zjednodušují. Řeknou, „tohle mohli vymyslet jen blbci“, ergo „vládnou nám hlupáci“. NNN! NEJSOU hloupí. A osobně nevěřím, že by se mezi nimi nenašel nikdo, kdo navzdory všemu prospěchářství by nebyl ochoten ochoten udělat něco směrem k lepšímu. Potíž je v tom, že i kdyby chtěli 100×, tak NIC ZÁSADNÍHO změnit NEMOHOU (jinak by šli bleskově od válu). Jsou prostě reálně BEZMOCNÍ (jakkoliv stojí opticky na vrcholu pyramidy moci). Jenže skutečný vrchol této pyramidy (globální kapitál), který vlády MUSÍ poslouchat NENÍ vidět. 😕

Pro ně je typická nestabilita – nejen vlády, ale samotné státy. Jedná se totiž o země, které jsou nestabilní, často střídají vlády (ne vždy), jsou tam anarchie (nebo naopak diktatury), vysoká kriminalita, korupce, ale i třeba války, nepokoje, extrémismus, terorismum. Vlády, různé instituce a státní představitelé jsou zkrátka problémoví, je tam spousta větších i menších konfliktů, plno převratů a negativních změn, nepokojů, není tam právo a pořádek, vlády to nemají pod kontrolou (nebo naopak v diktaturách to mají pod velkou „konrolou“, což je taky špatné a je to útlum) ani třeba neovládají celé území, jsou tam spory atd.
Taková je opravdu spousta států v Africe, republiky na Středním východě, Střední a Jižní Asie, Jižní a Stř. Amerika.
Pak jde i o to, na které vlády v chudých státech se ptáš. Roli může hrát víc věcí. Já mluvím hlavně o těch nejchudších státech světa. Ale pak tu máme i různé chudé (nebo zaostávající) státy v Evropě. Často jich nebo hlavně východ – kde se jako VÝMLUVA (omluva pro neschopné vlády a celé nefunkční systémy) používá, že jsou to bývalé socialistické/ko­munistické státy… což samozřejmě není zcela nepodstatné, ale nedá se to svádět jen na desítky let vzdálenou minulost a minulé režimy.

Hlavně i neefektivita, špatné, velmi špatné hospodaření. Stručně by se dalo říct, že organizace těch společností/států jsou vlastně neorganizované nebo velmi špatně organizované. Nemají třeba úplné anarchie (nebo diktatury), ale nemají k nim moc daleko. A ty poměry prostě hrozné, dá se říct, že režimy jsou často zločinecké nebo „jen“ neschopné, neorganizované, nefunkční. Vlády (krátkodobé nebo i jakžtakž stálé) celkově špatně fungující, často bez respektu/autority a třeba i nezákonné, zkorumpované (ale ne vždy, místami jsou zcela „normální“ opěvované demokracie, prezidentské i parlamentní a jiné systémy, docela právní státy – alespoň co se týká vlády, ale „i tak“ jsou velmi chudé a v obrovských problémech). Je třeba zajímavé, že si mnoho lidí, ale i někteří „odborníci“ myslí, že monarchie v Perském zálivu jsou bohaté (jen) kvůli ropě a že místní obyvatelé ani nepracují – a že až třeba jednou ropa dojde, tak se jejich situace naprosto obrátí. To samozřejmě není pravda, jsou stabilní, morální, mají dobré systémy, docela volný trh, podporu podnikání, investicím se tam daří a jsou celkově docela efektivní (ekonomicky i jinak), mj. prostě umí hospodařit (samozřejmě všude jde něco vylepšit, taky nejsou ve všem dokonalé) a zásoby ropy jsou sice velké plus, ale jsou spíš takovým korunovaným bonusem. Zato spousta extrémně chudých států v Asii, Africe, Americe má třeba taky obří, bohaté zásoby různých přírodních zdrojů (často nevyužitých a i předpokláda­ných/neobjeve­ných). ALE neumí hospodařit, mají špatné systémy, organizaci i vedení – a mají úplně jiné obří problémy, kde jim žádné přírodní bohaství nepomůže, protože toho ani neumí využít. Takže přírodní zdroje opravdu nejsou všechno a úspěchy/poměry některých států nestojí na nich.

Důvody, proč jsou ty státy v takovém chaosu, chodubě a problémech mohou být různé. Často někteří odborníci (mylně) tvrdili, že je to například i kvůli prezidentským systémům (Afrika), jako nestabilní, náchylné k „autoritatismu“ apod. většinou kraviny. Afrika a „širší Blízký východ“ má a měl různé takové systémy, a to rozhodně nejen prezidentské, vlastně to je stát od státu velký mix a „fungují“ tam všechny velmi špatně bez ohledu na to, zda mají prezidentský, westminsterský nebo jiný systém – nejen politický, nemluvě o subsystémech. Kolikrát se ani nedá vyloženě bavit o systémech, protože je tam zkrátka bordel a nedá se tomu říkat systém, když je to neuspořádané. Ty příčiny problémů jsou trochu jinde, než jen prez. VS parl. systém. Ale do toho se pouštět nebudu.
Jakmile jsou státy nestabilní nebo i diktátorské, tak se to projeví všude, v celé ekonomice, a vůbec životní úrovni. Mravy jdou do kopru (pokud předtím byly lepší), rozrůstá se kriminalita – organizovaný i neorganizovaný zločin, často i ty vlády a instituce budou většinou zkorumpované, zločinecké, pro občany není nic zajištěno, sociální, zdr. a podobné systémy jsou taky extrémně bídné (pokud vůbec jsou), jsou tam nemoci, které se šíří a objevují třeba i nové, takže časté i trvalé epidemie, nejsou žádné technologie,za­městnanost a kapitál nulové, průmysl a vývoj bídný nebo žádný… státy jsou to nerozvinuté ani se nerozvíjí, celá infrastruktura nebo trh prostě hrozné a nejsou tam „síly“, které by to napravily – ať už kvůli nechopnosti, nedostatku snahy a odhodlání, špatným systémům a organizaci. To jsou spíš případy, kdy by mohli zlepšit situaci, kdyby chtěli, měli vůli, znalosti nebo vůbec moc (protože jim to třeba samotný systém nebo poměry nedovolují), ale pak jsou tu i časté případy, že prostě nechcou, protože nemusí a jsou to vlády, které se nesnaží o nějaké skutečné změny k lepšímu a fungují hlavně pro sebe, na své vlastní polepšení.
Abych to zjednodušil, chybí vedení, řízení, správa, organizace = tedy ty pozitivní, funkční.

Upravil/a: Disraeli

Tak, jak jim okolnosti dovolí.

Ametyst na př. chudé země Gruzie, Portoriko, Lesotho nebo Rwanda jsou na žebříčku korupce před bohatou a demokratickou Českou republikou která se pohybuje okolo 50 místa ze 180 zemí a má demokratické vlády již 32 let.

Hrabou.