väčšinou otázka foneticky znie „Kak vy (ty) menja slyšite (slyšiš)“ a odpoveď býva „slyšu za“ číslovkou od 5 „pjať“ (najlepšie) do 1 „adin“ (slabo).
0 nie je treba, pretože, ak nepočuje, neodpovie.

Oprášila jsem si něco z ruštiny. Ověřila časování v ruském zdroji

slyshat'sya – слышаться = infinitiv slyšet se.
My slyšimsja? Slyšíme se?

My slyšim – není zvratné – od slyšať – my slyšim.

Můžete si v odakzu výslovnost poslechnout.

http://glagol­.reverso.net/%D1%81%­D0%BF%D1%80%D1%8F%D0%B6%­D0%B5%D0%BD%D0%B8%D0%B5-%D1%80%D1%83%­D1%81%D1%81%D0%BA%D0%B8%­D0%B9-%D0%B3%D0%BB%­D0%B0%D0%B3%D0%BE%D0%BB-%D1%81%D0%BB%­D1%8B%D1%88%D0%B0%D1%82%­D1%8C%D1%81%D1%8F­.html
–
Doplňuji Rusko-českého slovníku

Slušať = já slušaju = poslouchat, chodit i na přednášky

slušaťsja – poslouchat, být poslušný, vojenský rozkaz – slušajus = provedu.

My slušajem, slujšajemsja – posloucháme, posloucháme se.

slyšať = slyšet.

slyšaťsja – být slyšen, ozývat se.

My slyšim, slyšimsja = slyšíme, slyšíme se.

Obě slovesa se liší samohláskou u a y, tím i významem – poslouchat x slyšet.

Upravil/a: annas

„Slušájem sa?“ Přepínat se do azbuky fak nebudu.

Doslovně? S českou transkripcí > „Slyšájemsja?“ :)

Není to doslova, ale nejlíp asi: Вы меня слышите? (vy m(e-i)ňá slyšítě?)

?????????????
мы слышим?

как ты меня слышишь?

Tu je kravin!!!

Na vojně jsme pro ověření kvality spojení používali „kak slyšiš“. Odpověď byla v číslovkách, např. „za pjať“, „za adin“. Ale jedná se o vojenské fráze z dob VS, jak by se to správně používalo v normálním hovoru netuším.