Jak řešíte to, když vám věci přerůstají přes hlavu?

Snažím se, nic nenechávat přerůst.

No v tom to vězí, nenechat si to přerůst přes hlavu a za každou cenu vydržet „až na konečnou“. K tomu, abys to zmáknul je ovšem něco potřeba. Především vůle (s tou si ale vystačí jen ti extrémně namakaní borci), no a my slabší kusy k ní používáme „úlevné prostředky“ – např. kofein, hlasité vulgární nadávky apod.

Hlavní je se tomu nepoddat, což v mládí je easy, ale s postupujícím věkem ti čím dál častěji hlodá v hlavě zrádná myšlenka: „Má to vůbec cenu, nebude lepší se na to vykašlat?“ :(

Jde o to, že s věkem si více uvědomuješ „pomíjivost“, díky zkušenostem vidíš „více dopředu“ (dokážeš odhadnout následky) a obecně tak nějak rezignuješ, zpomalíš, ztrácíš ten „tah na bránu“.

Na druhou stranu s věkem ti „narůstá trpělivost“ (zvláště v mládí extrémně nedostatkové zboží, pokud ji máš VŮBEC), takže tím vynahrazuješ (spolu se „silou zvyku“) úbytek toho „hladu vyhrát“, no.:)

Mně vždycky pomohla změna prostředí nebo nějaká jiná radikální změna, jako např. výpověď z práce. Potom si uvědomím, že ono se to nezblázní a počká. To je podobné jako neustálý uspěchaný životní styl, bez auta nepředstavitelný. Potom najednou auto musí do servisu- a člověk jde pěšky, zjišťuje, že už kvetou stromy, dýchá čerstvý vzduch, a opravdu se nic nezblázní.

Věci řeším postupně, tak, aby mi přes hlavu nepřerostly.

To, na co stačím (je v mých silách (možnostech, schopnostech), řeším hned, včas. Tedy tak, aby mi nic nepřerostlo přes hlavu. Naučila jsem se říkat „ne“, i nejbližší rodině, též v zaměstnání.
Člověku se většinou děje to, co sám připustí a kam to nechá dojít.
Nepíšete nic konkrétního, pak je dobrá rada drahá.
Vždy je někdo, něco, kde mohou pomoci. Např. 24 h péči o nemohoucího/psychi­atrického pacienta, nemůže zvládnout jedinec (mnohdy ani malá rodina). Člověk musí znát práh svých možností.
Nesmí dopustit, aby došlo k sebezničení. Ženy toho „vydrž/unesou“, obvykle více. Je dobré, když si člověk najde způsob, jak načerpat energii, kromě dostatečného spánku. Někdy je třeba slevit. Z pudu sebezáchovy změnit i zaměstnání. Znám bývalého ředitele banky, který pracuje v lese. Bankovní úřednici, která v Německu zdobí perníčky. Ing. ekonomie, která dělá pedikúru a masáže. Jsou spokojení, šťastní. Ing. strojař, šel dělat truhláře, časem založil svou firmu. Myslete „zdravě“, hlavně/také na sebe. Na odpočinek, záliby