Jak reálné je, aby se politická neshoda stala důvodem k rozvodovému řízení?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Jasně, že je to reálné. Lidi se hádají především kvůli banalitám. Něčemu můžou příkladat význam, něčemu vůbec, ale přesto z toho můžou vzniknout ty největší hádky. Lidi se hádají a rozvádějí často kvůli penězům, dětem (spíš naprostým hloupostem spojených s těmi dětmi) a vůbec názorům, mínění a aktuálním pocitům, které ty hádky zažehnávají. Tzn. špatný den a špatná nálada, kdy toho jednoho všechno podráždí (a ten druhý se samozřejěm rychle přidá).
Hlavní je, že lidi spolu neumí mluvit, nemůžou se domluvit a vidí jen sami sebe (obzvlášť při hádkách). V psychologii se říká, že když při hádkách i počátečním napadení vyslovíš „ty,“ tak už si ten druhý bere velmi osobně a tím už začíná velký spor. Takže když ríkáme „Já ne, to ty…“ „to ty jsi…“ a tisíce různých obdob, tak už to působí na ego toho druhého a začne se automaticky okamžitě urážet (a bránit). Totéž, když zpochybníš názor nebo mínění toho druhého, řekneš, jak moc je to hloupý názor atd. Ani nemusíš vyslvoit „ty,“ stačí když ostře napadneš něco, co si ten druhý myslí a je to totéž, jako napdanout jeho. Nemusíš říct, že on/ona je hloupý, stačí říct, že si myslíš, že věřit tomu je hloupé a rovné se to tomu, jako bys řekl, že on/ona je hloupý/á.
Ale nesouhlasím s Drapem, když říká, že je nejlepší mít ve všem shodu. Kromě toho, že to absolutně není možné (a dokonalý protějšek s úplně stejnými názory neexistuje), tak je úplně jedno pokud „platí“ to, že se protiklady přitahují nebo že neaopak spolu vycházejí líp ti, co mají spolu společných, co nejvíc věcí. Je jedno jak moc podobní nebo opační si jsme (hlavně názorově). Důležité je to, jak spolu umí vycházet a to i navzdory těm odlišnostem. Štastnější a spokojenější vztah klidně můžou mít ti, kteří si jsou v mnohém velmi odlišní a různí se v mnoha názorech, než ti, kteří mají tolik společného. O tom to totiž vůbec není. Je to o vzájemné komunikaci, porozumění, kompromisech, důvěře a budování vztahu/pouta mezi nimi. Pevný a trvalý vztah se buduje ! Nikdo nikde nenajde (dokonalý) protějšek, se kterým mu to vydrží navždy, Musí se to vybudovat a je jedno, kolik zájmů a názorů mají společných nebo odlišných. Lidi spolu začínají chodit, sbližovat se kvůli různým věcem (mnohdy jen kvůli vzhledu nebo jen nějakému charakterystickému rysu té druhé osoby). To, jestli jim to vydrží, nezáleží na jejich názorech, ale na tom, jaký ten vztah si společně vybudují, jak se spolu naučí vycházet a mluvit spolu.
Nejde říct „to je ten pravý nebo ta pravá.“ Nikdo takový není. Můžeš si něco začít s ní nebo s ni anebo s úplně jinou. Ale je to jedno. To, že si někdo začal právě s tím partnerem, se kterým je, neznamená že je to ten pravý. Každý, kdo se nám líbí, kde jsou vzájemné sypmatie a s kým jsme začali randit může být ten pravý. To už záleží na nás samých a jak moc ten vztah upevňujeme. Někteří spolu jen tak přežívají ani se moc nepoznávají a odlučují se hned, jakmile opadne počáteční zamilovanost (a ta vždycky odejde).
Mluvit spolu, znamená dorozumívat se. Sdělovat si něco, diskutovat, dělit se, bavit se. Je tam třeba porozumění a zájem. Nejen ego, které je skoro vždy to hlavní, proč se všechny vztahy rozpadají. Lidi se spolu můžou bavit o čemkoli, i když mají odlišné názory, zvyky, záliby, náboženství a oblíbená témata (to všechno klidně i v partnesrtví). Nejde o to, o čem se baví a jestli mají rozdílné názory, ale o tom, jak se baví. Lidi se můžou úplně snadno začít hádat i se stejnými názory.
Lidi neumí dobře projevovat (pozitivní) emoce a často se pak ještě uchylují k těm negativním emocím. Je to snazší. Taky neumí poslouchat/nas­louchat a vidí především sebe v každém rozhovoru a při všem, co dělají nebo co dělá i ten protějšek.
Zajímavé, že pro jedny páry je otázka peněz naprosto triviální, jako nic při čem by je vůbec napadlo se hádat. A pak jiné, které se začnou hádat už jen proto, že si partner koupil nějakou „předraženou“ blbost, která je o 3 Kč dražší než jejich běžná norma, kterou „si můžou dovolit.“
Neshoda neznamená hádku. To až postoj člověka… jak se k tomu postaví. Lidi se přece můžou bavit úplně s klidem, i když amjí rozdílné názory. A ještě se můžou nasmát. Brát si všechno osobně taky znamená tahat do toho ego. Protože „jak si někdo dovoluje mít jiý názor, Jak si někdo může myslet… Mít jiný názor/mínění, znamená znehodnocovat můj názor. Přece není možné, aby si myslel opak nebo vůbec něco jiného, než JÁ“ (Já = Ego, ve špatném slova smyslu) :D Hlavně, když jde o pratnera, že.. :D

Je to pravda. Nejlépe mít shodu ve všem. Někdy i malichernost může být důvodem k rozvodu.

No to snad ne! To by se už manželé mohli rozvádět i kvůli rozdílným stravovacím návykům. Kam se poděla úcta k instuci manželství a rodiny? V čem se neshodnete, o tom se radši nebavte.

Upravil/a: Kepler

Není to nic neobvyklého. Například hrdina Pavlík Morozov udá svého otce, že schoval část úrody. Tedy kluk zblblý ideologií udá vlastního otce a fakt, že by se mohl mít lépe. Nebo Hitler měl projev, otec k tomu něco řekl a syn ho šel udat na Gestapo. Takže když má někdo favorita, tak se s ním nehádat. Ve sportu, v politice, nikde.

Myslím, že je to velmi reálné. Pokud by například jedna osoba uctívala čerpače STBáka a druhá byla nucena živit celou rodinu prací na vlatních nohách, tak by to bylo i na přesdržku.