Avatar uživatele
iwetax

Jak reagujeme na vozíčkáře

Miroslavst mi dal podnět položit další otázku.
Sama mám osobní zkušenost: Moje maminka byla těžce nemocná. Zezačátku začala chodit pomalu, pak musela mít vozík. Na procházky jsme brali chodítko, že na procházce vždy chvíli šla u tohoto chodíka například v parku. Poté byla njen na vozíku. Za čas nemohla udržet hlavu v zpříma (byla ochrnutá na celé tělo) takže měla takoví límec který jí hlavu držel. Nakonec nemohla ani sedět, tak jsme jí vozili v leže. Většina lidí nás znala , ti co ne tak měli problém jak reagovat.
Maminka už umřela. Já dnes pokud potkám vozíčkáře tak mám stejný problém. Kam se dívat? Co s rukama? Mam pozdravit a usmát se, když ostatní cizí lidi nezdravím? Podle mě je to něco co je v nás zakořeněný. I moji sourozenci s tím mají problém. Většina lidí se prostě nedokáže chovat přirozeně.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? anonym před 5354 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
quentos

já se o přirozené chování k nim tedy snažím – už proto, že vím, že nesnášejí, když je někdo lituje. Pokud jde o neznámé vozíčkáře – nezdravím, proč taky; jak říkáte, neznámého „nevozíčkáře“ by člověk taky nezdravil. Měl jsem zvláštní zkušenost bve scrabble klubu a na turnajích. Do klubu k nám dojížděla jedna vozíčkářka – mj. někdejší mistryně Evropy ve stolním tenise – , jenže rozpačitost, kterou člověk v její přítomnosti vší silou potlačoval, ani nebyla způspbena tím vozíkem, jako spíše její krásou. Takže jen doufám, že si to nevykládá jinak… na turnaj nedávno taky jeden přijel a o přirozenost jsme se všichni snažili natolik, že si troufám říct, že nějaká umělá nepřirozená atmosféra nevládla, a to ani když vyšlo najevo, že v průběhu partií potřebuje asistenta.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
GangstaHelper

Myslím, že bychom se měli chovat stejně jako ke běžným lidem. Mám postiženého staršího bratra, už od svých 2–3 let je v Opavě v ústavu. Má se tam dobře a je šťastný. Vždycky, když vidím někoho jít s postiženým dítětem, snažím se na to nereagovat (i když podvědomě na to celou doby myslím, že tam je někdo takový, s tím se nic nedá udělat). My, kdybychom si ho brali domů nebo na vycházku, taky by nám asi nebylo příjemné, kdyby na to nějak ostatní lidé reagovali.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
anonym

Já s tímto nemám žádný problém,mezi známými mám minimálně 8 vozíčkářů a nemohu říci,že bych se k nim choval jinak,než ke zdravím lidem,jelikož se známe,tak pokud se to hodí klidně dáme spolu řeč,mluvíme o čem koliv,co nás napadne,nikdy by mně nenapadlo nějakým způsobem je litovat nebo se jich vyptávat na jejich nemoc,zdraví atd.Ano taky se stane,že začnou o sobě hovořit sami,tak se vždy snažím citlivě zavést řeč na něco jiného,opravdu nemám problém se chovat absolutně přirozeně,nemám rád faleš,křivárnu a lež,tak asi z toho to pramení.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
lorja

Taky mám známého na vozíku.Má postižené i ruce.Takže mu třeba placení v restauraci dělá potíže.Známe se už 20 let.Dnes se s ním bavím úplně stejně,jako s každým jiným známým.Ale, když jsem se s ním seznamila,měla jsem problém,kam se dívat a nebo jestli mu mám nabídnout pomoc,abych ho neurazila.Je i rozdíl mezi těmi,kteří jsou na vozíku od narození a těmi,kteří se na něj dostali po úrazu a dříve chodili.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Nuk nuk

Úplně normálně. Potkala jsem jich v životě (díky jedné své známé vozíčkářce) tolik, že mi setkání s nimi nečinívětší potíže.
Ačkoliv, jsou případy, kdy záleží na vadě či nemoci, která je na vozík upoutala. Na myopatii mi před lety zemřela kamarádka a přiznávám, že setkání s myopatikem, ve mě trochu rozpaky vyvolává.

Ještě pro ilustraci,oddával nás farář (metodistický)- vozíčkář ;)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
vyneve

zareagoval bych o nevidomých: můžeme jim říct?

  • jé, jsem tě tak dlouho neviděl..
  • promintě, jsem vás neviděl (a tak do vás strčil)..
  • jestli tam půjdeme? no uvidíme…
  • to jste měla vidět…

já jsem byl poučen: chovat se normálně, neomlouvat se za takové spojení a naopak, klidně ho použít… prostě se chovat normálně..ani ne přehnaně pomáhat,…

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek