Jak oslovujete své drahé polovičky?

Každého jménem.

Ono je v životě obecné, že člověk rád slyší své jméno, sama to můžu potvrdit, než milé oslovení radši uslyším zdrobnělinu svého jména a stejně tak to aplikuju na druhého. Samozřejmě to není „nudná rutina“, milé slůvka připadají v úvahu, když je na to vhodná situace. Alespoň to nezevšední. Velkou výjimkou je psaní esemesek, případně jak mám přítele uloženého, tam už nějaké zdrobnělinky jsou. 😁

Po svatbě jsme si říkali jménem, když pak přišly děti a začaly opakovat naše jména, tak jsme přešli na oslovení mámo, táto a to používáme do nynějška.

Já mám jenom jednu, takže nenastávají trapné situace.

Jaroušku
Jarane
Jarane pomatenej
dědo
dědku
hej ty fešáku
břuchačik
Ńuňák
joudo
on mě:
Siminko
Simi
miláčku
babi
bábo
babo
ježibabo
kočkoooo
pipino
kikino
opičko
Soničko
hele
tetka
A tak podobně, někdy i hůř- babo střelná, dědku plesnivej…

řekl bych, že je to dost individuální, protože záleží i na náladě. Obecně platí to, že člověka nejvíc těší, když je oslovován jménem.
jinak klasika využití zvířat, věcí, květin, brouků, přezdívky. Prostě co tě napadne, tak je určitá šance, že to někdo využívá 🙂 zbytek je na drahé polovičce, jestli to bude akceptovat 🙂

Jedině jménem. Velmi podivné mi připadá oslovení mámo a táto.