Jak odpustit lidem?

Podobná otázka zde již byla

Pokud odpustíte, minulost se již nezmění, ale pomůže budoucnosti.

Odpouštíte i sobě, že jste dal šanci člověku, který vám či někomu ublížit. Pomůže to určitě psychice. než se stále trápit.

Nikdo není dokonalý, že by někomu neublížil. Přece jedině anděl, protože se vznáší, nemůže zakopnout.

Určitě to chce čas. Každý člověk je jiný, Někomu stačí k odpuštění omluva a jinému trvá dlouho, než vycítí z chování, že se druhý člověk chová neutrálně., když si spolu vyříkali, o co šlo.

Důležité je to, zda je protějšek agresívní, třeba i alkoholik, nebo má svou pravdu atd. je zbytečné něco vysvětlovat.

Existují i lidé, kteří neodpustí nikdy, ale snaží se „pomstít“, chovají se nenávistně. Tito lidé se neumí vcítit do jednání či chování druhého.

--
Všeobecná rada neexistuje. Možná to mají snazší věřící. Přečtěte si o odpuštění, které napsal Jan Hus.

„Jan Hus: Mírumilovný je ten, kdo žádá odpuštění pro toho, kdo mu škodí… Nikdo mi neškodí víc než Páleč, kéž mu všemohoucí Bůh odpustí.“

Bez odpuštění se nedá žít. Jan Hus nám dal příklad, když odpustil svému blízkému příteli Štěpánu Pálečovi velkou zradu. Štěpán Páleč byl mistr na teologické fakultě.

Více v odkazu

https://www.hu­sovystopy.cz/hs/hu­sovy-stopy-3/9-odpusteni

https://www.hu­sovystopy.cz/hu­sovy-stopy-2/9-odpusteni/odpusteni-v-husove-zivote

Upravil/a: annas

Chce to k tomu dozrát, časem a smířením. Hněvat se, zlobit se, být smutný kvůli chybám a hloupostem druhých, je jen sebetrápením. Dotyčný se trápí sám, mučí se, zžírá. A celkem zbytečně, nic mu to nepřináší. Odpustit neznamená, že jsi rád za to, co udělali, že jim opět můžeš věřit, přijmout je nebo schvalovat to, co udělali. Odpustit znamená posunout se dál a nechat věci být, přestat se trápit. Člověk by to měl udělat spíš kvůli sobě než kvůli nim.
Musíš přijmout minulost. Je neměnná a co se stalo, stalo se. Lidí mají chyby a i když někdo udělal něco strašného, tak se přes to můžeš přenést, posunout se dál, odpustit. Jsou to jejich chyby a slabosti, nějaké chrakterové a jiné vady. Ale nevíš, proč takoví jsou, jaké mají důvody, co sami prožívali/pro­žívají, jak a kde vyrůstali. Zkrátka to příjmi a nech to být. Je to totéž jako odpustit.
Jdi dál, teprve pak se můžeš posunout a zažít opět něco příjemného (i s jinými lidmi). Pokud neodpustíš, tak šťastný sám nebudeš. Tím bys jen trestal sám sebe.
Věř v karmu. 😂

Upravil/a: PepasAvalonu

Být „splachovací“, nezabývat se hloupostmi. Tvé úvahy nechápu, nikam to nevede.

To je součást cesty ke sebezdokonalování. Pořád můžeš být lepší a to, co nemusíš s sebou nosit, můžeš klidně někde zanechat. A to může být třeba těžké zavazadlo nebo starosti, myšlenky na minulost. Třeba křivdy a pod. Když si vzpomeneš na film Adéla ještě nevečeřela, tak hlavní myšlenka je ta, že žák, který propadl z biologie se chce po mnoha letech svému profesorovi pomstít tak, že vypěstuje masožravou rostlinu, aby toho profesora sežrala. A přitom svého ducha mohl využít lepším směrem a netrápit se. Takže jestli ti někdo něco řekl před n lety, třeba soused tě, jako malého kluka nějak zesměšnil a ty přemýšlíš nad pomstou, tak nepostupuješ nahoru ve vývoji, ale klesáš do hlubiny. V mnoha knihách se o tom píše, jak se má odpouštět. Nauč se Otče náš, tam se o odpuštění taky mluví a chceme, aby nám bylo odpuštěno za podmínky, že my odpustíme jiným. Když se zbavuji starých věcí, které mne kdysi bavily, tak to udělám, protože k tomu už nic necítím. A stejné je to se starostmi a problémy, zda polovinu svých bývalých kolegů a sousedů nechat popravit, nebo jim otrávit vodu, místo toho být nad věcí.

Cíleně, snadno a co nejrychleji, než na sobě napáchám větší škody. Zničí si zdraví.
Tlustá čára, odpuštění, uznání své chyby nebo špatného rozhodnutí.
Pocit bolesti a křivdy je subjektivní (každý stejnou věc vnímá jinak).
Nic se nejí tak horké, jak se upeče a čas obrousí mnohé hrany.
Nejvíce se na člověku podepisují pocity křivdy, ale i viny. Co jde se má napravit,
srovnat nebo alespoň odpustit (sobě i druhým). Nehýčkat si ani ukrutnou bolest.. Cestu k utrpení a do pekel si dobrovolně vybere málokdo. Křivdu, nenávist, zášť, tvrdohlavost, v sobě zbytečně živí kdekdo. :)
Chybí specifikace „ukrutné bolesti“, co je to podle Vás?

Já jsem také ta, která se neustále stará o blaho ostatních, někdy až na úkor sama sebe. Jsem člověk, který by pro jiného obětoval vše a snažím se odpouštět všem, kteří mi nějak úmyslně nebo neúmyslně ublížili. Stále jsem bez přátel, často zrazovaná, podváděná nebo pomlouvaná, ale učím se s tím žít. Nyní se raději pohybuji obklopena zvířaty, než lidmi, jelikož němé tváře mou křehkou duši umělce nezradí.

Zdroj: Vlastní zkušenost

Přijmout pravdivou situaci jako fakt který nelze změnit.
Vyhýbat se tomu co může trauma oživit na př. vyměnit dámu nebo záletného mužíka a pokud jej někde zahlédnu přejdu na druhý chodník a pod.
Projevit emoce na něčem se odreagovat.
Anebo pomsta je-li možná v zákonné normě.