Jak někoho elegantně odpálkovat, když si od Vás chce stále a neodbytně půjčovat peníze?

Sousedské vztahy jsou důležité a jejich narušení pak přináší problémy. Já to řeším otočení celé situace.

Jasně půjčím, ale mám teď poslat splátku na půjčku a Karel mi ještě nevrátil peníze. Ty asi nemáš do neděle, když sám potřebuješ půjčit. ....... Chytrý už z toho pochopí a nemusíce se nic dodávat.

Nebo nějakou jinou pohádku. Fantazie se meze neklade.

Bohužel už nemám a čekám, až mně to vrátíš (ostatní vrátí), sám mám totiž problémy se svým placením!

Také jsem měl takovýto problém, kdy kamarád chtěl pořád půjčit na pivo, na cíga, na tamto, na tamto a už mi dlužil pětistovku, prostě jsem mu řekl, že mi ty peníze nevrací a dokud mi je nevrátí, nic mu už nedám ani nepůjčím. Tvůj případ bych řešil stejně.

Tak hele ty #&"$ßđ, když řeknu, že ti nepůjčím, tak ti $#c@# nepůjčím. Táhni do $&&@# ty slizlý měkkýši.

Já bych to řešil cestou …kouříš?..já ne, tak mám, půjčím až přestaneš…chodíš do hospody na pivo?..já ne, tak mám..až přestaneš, tak půjčím.
Takto jsem vyřešil všechny, kteří ode mně chtěli půjčit nějaké peníze.A MÁM POKOJ.

Za protislužbu se buď zaplatí, nebo je to forma slušnosti a pomoci. Pokud přítel už jednou zaplatil, tak veškeré štrapáce stranou a „zprostředkovateli“ je nutné dát rázně na srozuměnou, že „hodnota“ jeho práce už byla dávno uhrazena. Cožpak jste jeho rodinu koupí pozemku odkoupili také jaqko pijavice, které Vám budou „pomáhat“ s Vašimi financemi? V tom případě mi pošlete adresu, ráda se začlením do fronty, sponzor se dnes hodí skoro každému.
Moje babička měla pravidlo: Slova „neznám“ a „nemám“ je třeba zabalit do zlata.
Což takhle zajít pro změnu k sousedům, že potřebujete zaplatit dovolenou a chybí Vám dva tisíce? Nebo třeba chybí na nějaký nábytek nebo na zaplacení faktury za plyn? Obraťte to, funguje to spolehlivě.
Také jsem na pár takových týpků v životě narazila. Člověk se musí naučit říkat: NE!!!

Nevracející půjčovatele slušně odpálkovat výmluvou. Pokud se to neudělá tak budou chodit stále.

Taky si k nám chodil jeden půjčovat. Sice malé částky a s vracením se neobtěžoval. Jednou mu manžel řekl – až mi vrátíš tu stovku od minule, tak ti těch padesát půjčím. Od té doby nepřišel.