Jak moc velké uplatnění najde absolvent VŠ studia jazyků či historie?

Uplatnní má pode toho, jak hedá a co se mu nakonec podařínajít. Jsou dobrá místa i pro tyto obory.

Záleží na tom, jestli jsou průměrní v Praze nebo ve zbytku republiky. To je veliký rozdíl. V Praze je jednodušší sehnat uplatnění po škole, než všude jinde v krajích, kde je vyšší nezaměstnanost, a člověk obvykle nemůže být jen průměrný, aby dostal práci.

Studovat něco jen proto, že studuji VŠ, je krátkozraké. Pokud jsem se rozhodl studovat nějaký obor, tak vím proč a mám také představu o dalším uplatnění. Jinak je to značný amatérismus a nevyzrálost jedince. Jinými slovy, studovat školu a nevědět proč je na hlavu.

Studování humanitních oborů byla postkomunistická móda. V dnešní době může něco takového studovat jen dobře zajištěný člověk jako zájmovou činnost. Kromě učitelů je uplatnění v oboru spíš výjimkou. Myslím, že musí být celoživotní trauma mít vystudovaný obor, který v praxi téměř nikdo nepotřebuje. Pro život je lepší umět něco, co potřebuje každý na kterémkoli místě za jakékoli ekonomické a politické situace.

Upravil/a: Hlada

I. Úroveň absolventů universit upadla. Za Rakouska stačilo absolvovat gymnasium, aby mohl člověk učit na obecné škole. I nedostudované víceleté gymnasium (např. z finančních, rodinných, zdravotních důvodů) posouvalo jedince na pracovním trhu – poměrně snadno sehnal zaměstnání např. jako soudní sluha, na nižších postech v úřadu, jako kancelářská síla ve firmě atp.

Henrich Franz Boblig von Edelstadt byl candidatus obojího práva (tj. nedostudovaný jurista, nezískal doktorát). To bohatě stačilo k tomu, aby mohl obsadit post soudce nebo advokáta.

II. Já znám tři Historiae Magister. Jedna je „skladník ve šroubárně“ (prodává šroubky, matičky a podložky, před tím byla shrubries shopper – prodejce křovin, atp.), druhá je prodavač specialista v Lidlu (tj. vykonává práci, na kterou je požadován stupeň vzdělání „Základní + praktická“), a je to hrubě zamindrákovaná kráva, kterou nikdo nemá rád, nikdo by jí nepozval na večeři (protože si o sobě myslí, že je „něco“, přitom je blbá, jak vagon blata), třetí je operátor výroby (tj. opět vykonává práci, na kterou je požadován stupeň vzdělání „Základní + praktická“) ve fabryce, co vyrábí elektronický Hebel na auta.

Není to ale záležitost pouze absolventů humanitních oborů. Znám dva Magistery (ingénieur je jen národní variantou titulu, akademický stupeň je Magister) zemědělství – jeden rostlinolékař, druhá mi nebyla – jako zástupci dělnické třídy – stručně, non multa, sed multum, vyložit, co umí (protože umí kulový hovno), slyšel jsem Legendu o Kolovrate, co se všecko v té škole učili, ale já říkám, to je sice hezké, co jste se učili, ale na to ti sere pes: co umíš? Umíš naplánovat, když tě dovedu k pozemku, co se má pěstovat tady, a tam, a jak to střídat, a aby to nevyplavila voda, a aby to rostlo, s ohledem na podmínky, a jak to střídat, aby se půda nevytěžila, a čím to hnojit atp.? Ne. Tak co? No… nic. Theoreticky by měla umět nějaký design křovin, květin atp., že jako máš zahradu, park, chceš tam mít to a to, a ona ti navrhne, co kde dát, aby to rostlo (něco rádo slunko, něco rádo stín, něco rádo vlhko, něco rádo saharu atp.), ale prakticky to neumí, protože je blbá a líná. Rostlinolékař dělá výpravčího SŽ (takže práci, na kterou je vyžadován stupeň vzdělání s maturitní zkouškou), ona nedělá nic.

Zvláště humanitní obory (a třeba ty hnojárny) přitahují, také, lidi, co umí jedinou věc: vezme telefonní seznam. Naučí se nazpaměť stranu 4 a 6. Odříká u zkoušky. A zapomene. Takoví lidé, bohužel, v našem školství, které je pořád silně zaměřeno na lektorování encyklopedických znalostí, a velmi málo na jejich praktické využití, dosahují často velmi dobrých výsledků, jež jsou jim však v praktickém životě k ničemu. Mám-li to vztáhnout k něčemu, čemu rozumím, pokud je absolventem práva, tak ví, kolik má Ústava hlav, článků, nebo zná zpaměti poučky ius romanae, ale dostane-li poměrně banální případ, aby naň sestavil rozsudek, tak je to katastrofa, ten rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek skutkových důvodů.

III. Co za práci může vykonávat Magister Historiae? Kastelán, custod v nějaké galerii, museu, atp., pokud je i manuálně zručný (většina není), restaurátor, opravář gobelínů, atp., a dál? Učitel, ano, na základce, střední. Přednášet na universitě. Ale tím to téměř končí. A v Německých Pavlovicích, okres Brutál, toho třeba moc není pro takové lidi. Nebo v Rossbachu, okres Asch.

S jazyky je to jiné, protože s jazyky může dělat místopřísežného překladatele. A ten může klidně sídlit v Německých Pavlovicích, elektřina a internet už tam byly zavedeny, dokonce i silnici tam mají, nějakou. To stačí. Dneska je to lepší, než před 20 – 30 lety, je potřeba korejština, ruština, ukrajinština, němčina, francouzština, jak tady máme pobočky korejských automobilek, a jak se obecně rozvíjí obchod se zahraničním prvkem.

Samotné vzdělání nic nevypovídá o tom, jak je ten člověk komunikativní, jak mu to (ne)pálí, jak je zručný, nebo sociálně gramotný. Jak je schopný se odpresentovat, „prodat“, co umí, nebo jakou má soudnost, tj. jestli se pustí do něčeho, o čem neví vůbec nic (ale myslí si, že ví), nebo k čemu nemá žádné vlohy (ale myslí si, že má), jenom proto, že si něco myslí.

Ta holka, co má tu hnojárnu a nikdy nic nedělala (je jak to ptactvo nebeské, neseje, nežne, ale živo jest), má fenomenální encyklopedické znalosti, jí ukážeš kytku, křovinu, strom, a ona ti řekne, jak se to nazývá, z 1/2 i latinsky (akorát to neumí vyslovit). Ale tím Schluss. K čemu je to dobré? Ano, zapůsobí tím na burany. Ale tím Schluss.

Jinak je to přesně ten typ člověka, kterého nechceš mít v práci jako podřízeného, nebo kolegu. Protože komunikace s ní je noční můra: „prosímtě …“, „Co? … Já?…“ „Ne, ty vole, asi, vidíš tady někoho jiného? Myslíš, že si povídám s tou skříní?“ „No … eee … nevidím.“ „Tak?“ „No… asi … já?“ „Tak se pořád neptej: já? co, já?, atp.“ Za dvě minuty: „Mohla bys, laskavě, …“, „Co?… Já?“ Nikdy si o nic neřekne, na nic nemá názor, když jí postavíš pod okap, tak tam bude stát, i když jí kape na hlavu, nepohne se o 2´, a když se jí zeptáš, proč stojí pod okapem, že jí kape na hlavu, jestli jí to nevadí, tak ti řekne „no … tady mě dali, no …“, a začne si stěžovat, naříkat, jak špatně s ní zachází. Ale tomu, kdo s ní takto zachází, to nikdy neřekne. Nic od života nechce, nic do ničeho nechce dát, nedokáže se pro nic nadchnout. A s tím žádná škola nic nezmůže.

Když si vezmeš pravý opak, tak „i s malým kašpárkem se dá hrát velké divadlo“. To vzdělání, formální, se doplní, když je potřeba, to není takový problém – každý druhý fisel, nebo úředník na odboru dopravy, má Bc. titul z „university“ v Komárně, za EUR 3,000.00, a žádné znalosti na to nejsou potřeba, jenom zaplatit.

Můj kamarád ze střední studoval angličtinu, němčinu a češtinu na VŠ no a je to teď bezvadný učitel na gymnáziu. Sice sei přividělává doučováním a maká 19 hodin denně, ale je spokojen.

Já ale doporučuji studovat nějaký technicky založený předmět, třeba fyziku.