Jak moc „intimní“ vztah máte se svým partnerem?

Víš, Valky – ono bych tomu snad ani neříkala „strach z intimity“ – možná si neuvědomuješ, že dost v tomhle směru dělá i výchova. Když tvou výchovu rodiče „zmrví“, není lehký v dospělosti jejich chyby napravovat. To hlavní (a někdy jediný), co můžeš TY udělat je, že slíbíš sama sobě, že jednou budeš ke svým dětem jiná.
U nás doma se na city nikdy moc nehrálo – taťka byl sice dobrej chlap, ale vztekloun a tvrďák – slova jako „mám vás rád“ mu z pusy vypadla jenom když byl v náladě. Někdy to s ním bylo fakt těžký, ale nebylo by fér mu něco vyčítat: on byl prostě takový, jak ho vychovali zas jeho rodiče. Mamka je pro změnu z puritánské rodiny – hovory na téma sex: NEEXISTUJE!
No a nějak v tomhle duchu jsme byli vychovávaní i my děcka. Někdy kolem puberty jsem si uvědomila, že se druhýmu člověku ani neumím omluvit, neumím vyjádřit city, neumím pohladit nebo přátelsky obejmout. Dost průser, řekla bych :) Musela jsem s tím něco dělat, protože jnak bych byla pro život totálně nepoužitelná. Dneska můžu hrdě říct, že většina mých handicapů je pryč. Přesto jsou ale věci, přes který se asi nepřenesu. Rozebírat s přítelem MOU menstruaci, no nevím no… :))) Já si vlastně ani nejsem jistá, jestli takový věci průměrnýho chlapa vůbec zajímají, víš :)

A co se ještě toho porodu týká – já nikdy neřekla, že bych u toho chlapa nechtěla. Já bych jen nechtěla, aby tam byl proto, že si to přeju já. Než ho nutit do něčeho, o čem sám není 100% přesvědčený, to už radši budu za tu drsňačku, co všechno zvládne sama. Dost možná, že je to jenom nedostatek víry v sama sebe – já si spoustu věcí nechávám pro sebe a spoustu bojů vybojovávám sama, protože možná nevěřím, že by ten můj chlap mohl CHTÍT poslouchat moje (hloupý) starosti. Když mi ale dá dostatečně jasně najevo, že cokoliv, co souvisí se mnou , ho upřímně zajímá – pak samozřejmě nebude nic, s čím bych se mu nesvěřila.
Jestli mám kdy ve vztahu tendence tajnůstkařit, pak to není tajnůstkaření vědomý ani cílený…a ani to neznamená, že k protějšku nemám důvěru – já jen prostě nechci otravovat :) Možná, že až jednou přijde „ten pravý“, tohle všechno zmizne. A možná taky ne :)
Jinak ale miluju hovory beze slov – to je, když po dni Blbec přijdeš večer domů, je ti zle, že bys nejradši zmizela z povrchu zemskýho…ani mluvit se ti nechce… a ON přijde, schoulí se vedle tebe na pohovku, chytne tě za ruku, možná pohladí – a ty víš, že on ví..a on ví, že ty víš. Tohle jsou podle mě ty nejintimnější chvíle v celým vztahu, kam se hrabe nějakej sex! :DDD

intimita patří do vztahu i uklízení zvratků po drahé polovičce je intimní a dělá to každy ne jak muži tak ženy, proč by neměl být u porodu 9 měsíců se stím taháte jen vy a zakončení má nechat jen na ženě opět to ne e, řeknite muži ať de koupit vložky či tampony a nebo třeba čípky to zrudne až na zadku ale prasárničky kondomy a jiné erotické věci to je suverén je třeba si uvědomit že jsou věci co má každá žena le i ty co má každý muž

PS kdo by přemýšlel jestli sem muž či žena tak sem muž

a jinak je hezké že se tak k sobě máte v nejhorším vám zůstanou hezké vzpomínky a přeji ať vám to vydrží

my jsme spolu 29 let – za týden. myslím, že se máme stále rádi, těšíme se na sebe, říkáme si všechno důležité, ale i krásné banalitky, myslím, že nepotřebujeme úlety ani úletky, srandujemea tak je nám cca dobře.
Zkrátka : spíme, jíme, žijeme.
…a tak to ma byť…tak je to spravně…(replika z Černých baronů)

Jen počkej,ono vás to po několika desítkách let v manželství přejde.

Na to přijdeš časem sama,ale nechci Ti brát iluze.Já jsem se o takových věcech s manželem nikdy nebavila,myslím si,že to je intimní věc ženy.Jste asi hodně zamilovaní,ať vám to dlouho vydrží!
Doplňuji:
Barnajka Ti to krásně vysvětlila,líp bych to nesvedla,úplně s ní souhlasím!

Upravil/a: hanny 2

Valky , jak jste spolu dlouho ? 14 dni ?? 🙂 Ne, promin .. je to bezva , tak si to uzivejte. A trochu soukromnejsi otazka : Co to mas na fotce na te hlave ? Studuji to uz tyden. 🙂 -iv-

Já jsem s manželem 12 let známe se 16 let říkáme si to občas podle mě to k životu patří a obá by si navzájem měli vždy být oporou a pomáhat si.

Po 35 letech manželství nemáme žádný strach,mluvíme o všem o čem se jenom dá mluvit.Akorát to objímání a líbání už není taková frekvence jako za mlada.