Podle dne „D“

„Tudíž by mne zajímalo jak jste na tuto stránku narazili, protože bez jejího nepoznání by v mém životě zase něco chybělo.“

Začátečnické nadšení 😁 Jinak vítej v klubu, jsem tu už přes tři roky. Třeba tady uděláš karieru, někteří lidé si tu na bodech nejspíš založili živnost neboť do dnes jsem nepochopil, že tu někdo nejspíš s palcem v puse vymýšlí hovadské otázky od rána do noci. Kdy vůbec pracují?

Jinak, na to jak jsem narazil na odpovědi si vůbec nepamatuji.

Je tu svým způsobem „uzavřená komunita“ a tak to má jisté kouzlo.

Kdyz budes chtít někoho vyzmamenat za odpověd, dej mu palec. Když naopak budeš chtít někoho proti sobě poštvat řekni mu, že je jako Dismas (místní hňup, kterého jak někdo vtipně poznamenal „vyrazí dveřmi a on přileze oknem“)

Upravil/a: sesednizkola

Dostal jsem BAN na poradte.cz :D

Neúmyslně, náhodou jsem sem zabloudil a už jsem zde zůstal 🙂

Hledal jsme jak mám lit do nádrže Pionýra olej a benzín

Bude to možná znít divně, ale na tuto stránku jsem se dostal po zadání písmen ve vyhledávacím řádku prohlížeče. Především těchto písmen:

www.odpovedi.cz nebo v nezkrácené verzi http://www.od­povedi.cz a najajednou světe div se se mi otevřela tato stránka :DDD

No a nyní trošku vážněji.
Něco jsem hledal, možná i nabídka vyhledávače a tak jsem byl zde. A jaká že byla moje jedna z prvních otázek? Tedy to už je hodně dávno. Přesněji před 2620 dny :)
A protože je uzamčená a má jen dvě nepřesné odpovědi, asi ji dnes zopakuji, protože dnes je tu již více chytrých lidí :D

To bylo tenkrát ve městě. Šel jsem tam se svou družinou prodat kožešiny a nakoupit palivo do elektrocentrály a náboje pro naši vesnici. Byl jsem již v obchodě a známý prodavač se zeptal, „tak co, bude to 50 krabic velkejch a 50 malejch?“
„Jo. OK.“
„A víš, že dnes zavřeli toho mrzáka jak chodil žebrat?“
„Co se s ním stalo?“
„To není nejhorší. Zmlátil svou starou, tím se odrovnal. Byla to Eskymačka.“
„Jo tá?“
„Hitlary se jmenovala. Bůh jí dej věčnou slámu.“
„Co jí provedl ten nuzák?“
„No co, kopl ji do prdélnice a ona to nepřežila. Všichni to viděli. Letěla snad až na Měsíc. Bude to zase bez paragonu?“
„Jistě, s tím bych se nepáral.“ Vtom vešel do obchodu starý Tom. Měl svou nedopitou flašku u sebe, aby mu ji nikdo nesebral. Začal drmolit: „Já sem to viděl, tak ona chá, tolik, těš zatracenýho boha.“ Já jsem se už neudržel a zeptal se prodavače.
„Co ten tady bude chodit bez peněz?“
„Inu, ten tady kolikrát běhá bosý, vždyť ho zná celé město, to je ten maličký Tom, kterému vlak rozčísl tatínka. Potom skončil v ústavě Elišek. To je on.“ Podíval jsem se na Toma, měl černý špinavý kabát. Zeptal jsem se ho.
„Ty chodíš městem, znáš nějakou sobě rovnou, však víš co tím myslím, ne?“ Prodavač odešel. Tom: „My známe jednu. Koktorie se jmenuje. Vona to nosí s sebou. Vona to má.“
„Co má, prosím vás?“
„Vona má syna, ta Koktorka. Von nic neumí, já jsem kdysi dělal v zaopatřovacím ústavu, víte? A jak tam byla ta paní, víte, tak ona má takovýho mrzáčka. Braň mě bůh, abych nepěkné slovo tentok ven“ a napil se. „A co ta Kokotová má s tím děckem?“
„To je vám už několik desítek let, to víte. Ona ho tahala na zábavy, nohy to nemá, ruce to má zkroucené. A s tím udělala díru do světa.“
„Co s tím, nebo co dál?“ Zeptal jsem se.
„To dítě, já vždycky myslel že patří mě. No ale když přijel americkej prezident, tak mě došlo, že jí na mě vůbec nezáleží.“ „Aha. Takže nejste táta?“
„Táta jsem, ale mám doma klec a tam mám všechno co potřebuji. Mravence, myši, i víno.“
„A co je s tím prezidentem? Vzala si ho?“
„Ona mu naplivala na deštník, zrovna když nepršelo. Tak se urazil a odejel do Massachusetts. A když byly volby, tak ho už nezvolili.“
„No a co dál?“
„Potom byla ta Kokterie v lese a hledala chříbky.“
„Ona hledala chříbky?“
„No právě. Ona se pomátla a namísto hříbků hledala chříbky. Taky žádné nenašla. A když mi dáte dolar nebo dva, tak vám řeknu, jako to dopadlo.“
„No chlape, tady máš pěťák a vykládej, nebo tě vyprovodím.“
„Dobře, dobře. Tak tedy, ta Koktorie s tím děckem, to je ta sestra Hitlary. A vona to měla s jejím otcem. Tak to je. A když už neměli ani na uhlí a na svět přišel privatizační mejdan, to už neměli co do huby. Ten jejich tata, to byl vyhozený úřada z turecké ambasády. Potom neměl živobytí. Pracovat neuměl a žebrat se styděl. Tak tomu malýmu našrouboval na ruky myš, aby mohl jít na internet. Půjčil si kvůli tomu vrtačku. A von ten malej se tam začal furt ptát.“
„Aha.“ Odpověděl jsem. „A k čemu to je, ten internet?“
„Podívejte, to mám tady u sebe, to je taková maličká krabička. Když je slabá baterka, tak to chce nabít. A když něco chcete vědět, tak to tam už je.“
„Opravdu, nekecáš?“
„Nekecám, sám jsem se zeptal na svět a tak.“
„Co ti to odpovědělo?“
„Řeklo to, že svět je plnej špinavců, persobětriků, honibrků, sobců a sebestřednejch neznalidí.“ „Ukaž, tak mi to prodej, ty Tome.“
Prodavač se vrátil a chtěl po mě 120 dolarů. „Tady máš 119 a tuhle krabičku. Však se tam dozvíš jak zbohatnout.“ Prodavač poděkoval, protože já jsem zákazník a já si odnesl náboje na lov v mé divočině.

Potřeboval jsem poradit a tak jsem napsal do prohlížeče – potřebuji poradit s…
Otevřela se mi a zaujala nabídka serveru Poraďte.cz a pak i Odpovědi.cz. No a když jsem do Odpovědi.cz „zabrousil“ a na svou otázku jsem dostal obratem potřebnou radu, tak jsem tu zůstal.

Znal jsem již dříve Quora https://www.qu­ora.com/ a jednou jsem hledal něco Googlem a hodilo mne to sem, tak jsem zůstal.