Jak je v bibli popisován smysl života?

Jistě, mnohokrát, a pokaždé jinak. Mimochodem, myšlenka „posmrtného života“ tak, jak ji zná dnešní křesťanská dogmatika, se naplno zformovala až po napsání Bible. V Ježíšově době a ještě nějakou dobu bylo budoucí „vzkříšení mrtvých“ chápáno spíše mnohem naturalističtěji a doslovněji (víceméně tak, jak byl dle tradice vzkříšen Ježíš), a představa hádu (podsvětí) či záhrobí, jak ji sdílely antické středomořské národy, se dost lišila od pozdější křesťanské představy nebe, pekla a případně očistce, byť se křesťanství snaží si ty původní představy nějak osvojit a přizpůsobit svému výkladu. Ovšem posouvání smyslu života kamsi za smrt je víceméně křesťanskou novinkou, inspirovanou nejspíš z dálnějšího východu reinkarnačními představami – u starých národů byl nanejvýš smysl života jednotlivce podřízen úspěšnosti rodu či kmene a jeho protekci u Boha. Ostatně představa univerzálního Boha se postupně vyvinula splynutím mýtů o několika původních kmenových bozích, jako byli Jahve či Elohim, kdy původně kmenový bůh Jahve vlastně kariérně předběhl původního Nejvyššího (Elohima) z původního polyteistického systému a nakonec s ním splynul v jednu božskou postavu.

V předkřesťanské době bylo chápání smyslu života bližší tomu, jak ho dnes chápou „ateisté“, např. kniha Kazatel 9, 7–11:
„Jdi, jez svůj chléb s radostí a popíjej své víno s dobrou myslí, neboť Bůh již dávno našel zalíbení ve tvém díle. Tvé šaty ať jsou v každé době bílé a tvá hlava ať nepostrádá vonný olej. Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života. To ti je pod sluncem dáno po všechny dny tvé pomíjivosti, to je tvůj podíl v životě při tvém klopotném pachtění pod sluncem. Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“

Ježíš kladl důraz spíše na praktičtější otázky etiky v běžném životě a mezilidských vztahů, abstraktní otázku „smyslu života“ ve filosofické rovině podle evangelií příliš neakcentoval, nakolik mohu posoudit, i když je v tom učení znát důraz na jakýsi konečný soud, který může být pro mnohé překvapivý.

Velmi různě a nekonzistentně.
Přijmeme-li doslovné čtení Bible, spíše tedy Tóry v hebrejském originále, a její výklad podle Zecharie Sitchina a jeho následovníků, původním důvodem stvoření člověka a smyslem jeho existence byla služba bohům, tedy pokročilé mimozemské civilizaci, a to v materiálním, fyzickém smyslu, vykonáváním namáhavé práce.

Cílem je dojít do nebeského království.

Ježíš řekl: „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!
Věříte v Boha, věřte i ve mne.
V domě mého Otce je mnoho příbytků.
Odcházím vám připravit místo.
Cestu, kam já jdu, znáte. Já jsem cesta, pravda a život.
Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ (srov. Jan 14,1–6)

Bible říká, že hlavním smyslem našeho života je vytvořit si blízký vztah k Bohu.
Cituji: „Bůh nás vytvořil s duchovními potřebami a k tomu patří i touha najít smysl života. (Matouš 5:3) Přeje si, abychom tuto touhu uspokojili. (Žalm 145:16)“

… blbě …