Jak je možný, že na některou lásku z minulosti vzpomínáme rádi a na jinou neradi?

Přičemž s každou „milou“ jsme, dá se říci, strávili v průměru vždy stejnou část života, což v průměru činí okolo sedmi let. Tahle otázka je pro mne osobně dost citlivá (takže Elkoňu bacha, co odpovíš). Nechápu to. To jsme necítili hned při těch konkrétních vztazích, jak je ta která žena příjemná (a tudíž i po čase bude stejná i v představách/vzpo­mínkách) či nepříjemná? PO čase jsou tyto pocity najednou docela srozumitelné. Člověk jako by znenadání jasně věděl, do čeho se vracet/co vyhledávat a co rozhodně ne.

(A prosím neplést zde volby, kandidáti nejsou totéž co partner/ka, i když v začátku to tak může taky vypadat.) Děkuju.