Jak je možné, že křižníky dokázaly za 2. sv. války trefit válečnou loď i na vzdálenost přes 20 km?

Jo, nebylo to easy, ale dalo se. HODNĚ záleželo na výcviku posádek. Vynikající v tomto ohledu byli Němci a Japonci, Amíci byli slabší (navzdory tomu, že na bitevních lodích třídy North Carolina již byly instalovány primitivní [a PŘÍSNĚ TAJNÉ] počitače k řízení palby) a tradičně nejhorší byli Britové.

(BTW – „slavné“ potopení ochromeného Bismarcku, který po více než 2h soustředěné palby (!!) britské flotily se stále nechtěl potopit [což bylo vykládáno jako důkaz, jak strašlivě strašlivá a téměř nepotopitelná loď Bismarck byl] se po letech objasnilo tím, že se prokecnul tehdejší komentář britského admirála Toveye (velící důstojník britského svazu, který pronásledoval Bismarcka), jež si údajně při té kanonádě znechuceně odplivl s komentářem: „Spíše bych Bismarcka zasáhl, kdybych po něm hodil svůj dalekohled.“ ;) :D :D)

Němci ale byli jiná káva – např. bitevní křižník Scharnhorst vyzbrojený podobně jako HMS Hood 15palcovými děly (během operace Weserübung – obsazení Norska a Dánska) zahájil na HMS Glorious palbu na vzdálenost 24 000m a již třetí salvou (na tuhle vzdálebnost projektil letí několik desítek vteřin) zasáhl. Navzdory usilovné snaze doprovodných toprédoborců pokládajících jednak kouřovou clonu (což Němcům dočasně znemožnilo zaměřování), druhak podnikajících torpédové protiútoky se HMS Glorious potopila po cca 1,5 hodině boje.

A 18´´ děla lodí Jamato a Musaši měla dostřel 42km, tedy bez leteckého navádění/řízení střelby ani nemusela vidět cíl. Nicméně k technice zaměřování. Obvykle se používaly stereoskopické dálkoměry (později i radar) a lodě po vypočtení elevace, síly nálože a s příslušnými korekcem na vítr, Coriolisoviu a Magnusovu sílu apod. (včetně vlastních pohybů lodi) střílely salvou (která byla centrálně řízena), přičemž jednotlivá děla měla mírně odlišnou elevaci. Zkrátka výpočet prvlků střelby nebyl ani zdaleka jednoduchý. Předpokládalo se, že ideálně 2–3 z vypálených projektilů u obvyklých osmi-devítidělových lodí v případě řádného zaměření zasáhne. I tak bylo nezbytné „zastřelování“ k získání potřebných údajů ke korekci paramerů střelby další salvy. No jo, jako všechno i tohle prostě chtělo kumšt. :)

Twl Keplere, jako bez prdele to muselo bejt v reálu celkem HUSTÝ! Vzpomínám, když jsem hrával kdysi dávno Silent Huner 3 (ponorkový simulátor U-bootů v Altantiku), tak když jsi to hrál na hardcore obtížnost, musels vypočítat a nastavit všechny prvky střelby (určit parametry cíle, nastavit zaměření/rychlost torpéda), zkrátka VŠECHNO ručně, fakticky jatka.

Do toho musels řídit ponorku včetně „starání se o posádku“ (zmetkové byli pořád unavení a pak podávali mizerné výkony, když jsi je na stanovištích nestřídal) Navíc jsi je musel „cepovat“ (čím vymakanější jsi je udělal/vycvičil [experience], tím rychleji opravovali škody či nabíjeli torpéda atd., takže když hlídka zařvala „Neue kontakt – lage 150, grosse infernung!“, měls pár minut na to, abys stanovil nejlepší kurz k lodi (tak, aby tě nezmerčila, jinak začala kličkovat a bylo zpravidla po žížalkách – a to byl LEPŠÍ případ, v horším připlula eskorta a už ti sypala na gembu hlubinné bomby!) a už jsi zjisťoval vocogo – kua bitevní loď, měřit vzdálenost, určovat její rychlost kurz vzhedem k vlastní rychlosti a kurzu, nastavovat hloubku torpéda, rychlost atd. atd. a KDYŽ jsi nic nepodělal a došlo k „Röhre eins – LOS!“ (což nebylo jednoduché, taková bitevní loď si to kolem tvé pomalé ponorky prosvištěla rychlostí 25knots a za pár minut byla beznadějně v čudu) a tys už jen koukal na chronometr (vypočítaný čas plavby torpéda)… A NIC!!! (protože na hardcore byla i torpéda „realistic“ a možná víš jak německá torpéda byla reálně spolehlivá…) :( :( :(

To by tě JEBLO nikoliv na kvadrát, ale rovnou na kubík! A i když jsi měl možnost „časové komprese“(tedy zrychlit herní čas), když se „nic nedělo“ (přeci jen simulovat 3měsíční operační plavbu by bylo asi moc i na hardcore pařany), tak i s tím bylo štěstí potkat takový cíl jako bitevní loď – to se ti stalo tak 1 max 2× za celou kariéru, ale bylo běžné, žes jsi nepotkal VŮBEC! A propást kvůli špatnému torpédu(ům) 35000 BRT… a pak zase desítky minut hlídkování, přerušovaného leteckými poplachy, popřípadě alarmy s nezajímavými cíli pro které bylo škoda torpéda (no pravda, ono zkraje války, tak do 41 šlo „bezcenné“ pársettunové kocábky střílet palubním dělem – každá potopená tuna se počítá, že, ale později to už kvůli letadlům nešlo), než jsi narazil na konvoj nebo tak něco – jak říkám – ŘVAL jsem vzteky jak tur! Vážně netuším, jestli bych Silent Hunter mohl hrát ještě dnes, aby to se mnou neseklo! ;) :D :D

Kolébání je cyklický jev. S tím se dá počítat. A v tom spočívalo to umění.

A není to tak, že tehdy kvantita nahrazovala kvalitu?

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/460mm_kanón_ty­pu_94