Jak je možné, že člověka vlastní chrápání neruší, ale cizí ano?

Protože chrápač je na svý chrápání zvyklej a vyvjííjelo se u něj postupně. Od hlasitýho funění až po kladivo v cirkulárce to mohlo trvat třeba 20 let. Já jsem třeba zvyklej na usínání při puštěný televizi nebo rádiu, či ventilátoru na chodbě a když je u nás nějaká návštěva, tak si taky stěžuje že je to ruší. Já zas neusnu v absolutním tichu, musím mít v pozadí nějakou kulisu, nějakej šum.

Řekla bych, že je to proto, že svoje vlastní nedokáže tolik vnímat jako to cizí. Nicméně zajimavá otázka. ;)

Neviem, ako vy, ale keď zatiahnem zobudí mato. Chvalabohu nestáva sa to často.
Raz som bola na koncerte, unavená po celodennej práci, sedím, počúvam hudbu… a zrazu počujem, niekto tu zatiahol (zachrápal), pozriem okolo… a to ja. Sused vedľa ma nechcel rušiť. Bola som z toho krásne červená 🙂

také mě vlastní chrápání budí

Ve vyjímečných případech prý může nastat situace že probudí i vyluzovatele. Ovšem ne uplně ale do jakéhosi polospánku a znovu usíná. Takový člověk si pak spánkem podstatně méně odpočine.

Jde o stav tvojí mysli, která tento podnět navyklá a nedává mozku signály, že jsi ohrožená.