Jak hluboce se genetika dotýká faktu, jak vypadáme, cítíme se, chováme a tváříme?

Něco k tomu, co dědíme po rodičích

Určitě neplatí, že je dítě celé po matce či otci, pokud nejde jen o vzhled.

„Vrozené prvky se nejvíc týkají temperamentu – obdobná míra extroverze či introverze, emocionálních prožitků, rychlosti reakce, citlivosti na různé podněty a také rozumových schopností – dědí se inteligence, schopnost koncentrace, stejné typy paměti, styly učení," konstatuje RNDr. Marek Minárik.

Problémové geny

Podle Minárika nastává velice zajímavá situace u dětí alkoholiků, narkomanů a kuřáků. Mají totiž silné genetické predispozice podlehnout stejné závislosti – také často začnou ve velmi mladém věku, ještě před pubertou. U těch, co svodům odolají, nastane paradoxně opačný extrém, silná averze z nich udělá celoživotní abstinenty, nekuřáky apod.

Co všechno dědíme

Nezvratně je prokázána dědičnost u těchto faktorů – výška, do jisté míry i hmotnost (hlavně sklony k obezitě), barva očí, vlasů, tvar ušních lalůčků, prstů, včetně tzv. brachydaktylie (krátkoprstosti), holohlavost, levorukost, množství pigmentu v kůži, daltonismus (barvoslepost).

„Ví se o vrozených sklonech k vytváření krevních sraženin, s nimi souvisí i riziko opakovaných potratů, k fenylketonurii, hemofilii, cystické fibróze. U dalších nemocí si tak jisti nejsme, tam působí víc vlivů – prostředí, klima, stravování, životní styl, imunitní i psychické dispozice," upozorňuje odborník." atd.

https://zeny.i­prima.cz/rodi­na/po-kom-je-aneb-co-vsechno-po-vas-muze-dite-zdedit

Upravil/a: annas

Geny, které jsme zdědili, mají zásadní vliv na to, jak vypadáme, jakou máme povahu, jakými nemocemi trpíme, kolika let se dožijeme apod. Protože ale část našich genů pochází i z více generací před námi, těžko se jejich vliv dá exaktně určit, můžeme uvažovat jen o pravděpodobnosti. To, jak se cítíme, chováme a tváříme je už jen výslednicí momentálních vlivů okolí.

genetická konfigurace určuje naprosto vše, tedy kompletní podobu organismu. Geny rozhodují nejen o vaší barvě očí, zvláštní alergii či šestém prstu u nohy, ale i o tom zda vůbec budete člověk a ne třeba delfín hopkavý.

Upravil/a: anonym

Spor dědičnost versus prostředí (anglicky Nature versus nurture) není rozhodnutý, je k tomu spousta studií genetiků, psychologů a dalších. Dost IMHO záleží, jaké řešíme faktory. U vnějších (typu barva očí apod.) podle mě vedou geny, u chování atd. už to není tak jednoznačné. Někde jsem četl, že podle nějaké studie 60% osobnosti jsou geny a 40% prostředí, ale bohužel si nepamatuju zdroj.

Podle genů můžeme mít postavu, barvu očí, vlasů tvar obličeje, náchylnost k nemocem. něco je po rodičích, něco po jejich rodičích atd. A jak se cítíme a chováme, to je něco jiného. Podle postavení, výrazu obličeje se nějak cítíme a cítíme se nějak a podle toho vypadáme. Herci toho využívají, že z postoje se dá přečíst nálada člověka. Také podle toho se projevuje hlas, dýchání, mimika a pod. Představ si člověka, který jde vyloupit banku a zpívá si, vyskakuje a na všechny se směje. Naopak takový člověk má charakteristický pohyb, pohled, hlas a podobně. A navíc takové chování jde napodobit naučit se. Nevím, co myslíš vědecky. Ale je známo, že mozkové vlny a jejich čtení prozradí to, co chce říci ještě dříve, než to člověk řekne ve skutečnosti. A nezáleží, jakým jazykem mluvíš.