Jak docílíte toho, že se vám líbí celý svět?

Ne že bych nevěděl jak na to, ale diacetylmorfin bych do sebe dobrovolně vpravil jen v těžce klinických případech (na kaši rozdrcená noha apod.). ;)

Navíc – pokud chybí kontrapunkt krásy a není ji tudíž k čemu vztáhnout, tak i nejkrásnější svět bude vlastně úplně obyčejný (a do důsledku i NEJOŠKLIVĚJŠÍ), tudíž snahu o to, aby se mi „líbil CELÝ svět“ považuji za poněkud problematické počínání.

(Venkoncem ty dodnes zcela neodklizené hromady mrtvol nápadníků toužících líbat tvoji UMĚLOU (!!) kosmetickou pihu, kteří se z toho uzoufali xmrti touhou jasně svědčí, že o tom „NĚCO VÍŠ“!!) ;) :D :D

JDE to i JINAK. Metodou možná ještě diskutabilnější, než tou z úvodu. Stačí si nasadit ty „správné brýle“ a NAJÍT krásu i tam, kde se obvykle zdá, že žádná není. Je to vlastně jen obdoba hledání něčeho dobrého na zlém, zkrátka změna úhlu pohledu. Což vlastně je forma ADAPTACE a jak víme, tak ta je KLÍČOVÁ pro přežití. Problematičnost této metody nechám posoudit jiné. ;) :)

Mě se líbí celý svět,jen někteří lidi ma něm mě se*ou😃

Ak nepoznáme svet, ako ho môžeme hodnotiť?
Môžeme hodnotiť len to, čo poznáme a môžeme hodnotiť nepoznané len na základe externých informácií (ktoré môžu, alebo nemusia byť pravdivé.)
Ak hodnotíme konanie iného človeka na základe externých (cudzích) informácií, musíme sa najprv zamyslieť nad pravdivosťou a dôvodom šírenia týchto (externých) informácií.
Ak pochopíte podmienky a spôsob života (nielen ľudí) v rôznych lokalitách sveta spoznáte, že svet nemožno súdiť len podľa myslenia človeka. Myslenie a konanie človeka (lokálneho) sa vyvíja v závislosti na podmienkach, v ktorých žije a vonkajších vplyvoch. Snaží sa im prispôsobiť, alebo sa brániť a naopak prispôsobiť ich svojmu vplyvu.. Ak vplyv zvonku prevláda, človek sa mu bráni, alebo podľahne a prispôsobí.

Ako docielim, že sa mi páči svet?
Snažím sa ho spoznávať aj osobne. Vidieť a cítiť život nielen na svojom pieskovisku, ale aj v iných častiach sveta. Objavovať, pozerať a vnímať život vo svete.
Vnímať nie jednofarebne, ale cítiť celé spektrum farieb života. Žiť životom a nie smrťou.
Z minulosti sa učiť, dnešok žiť a na budúcnosť sa pripravovať.

Tak daleko jsem ještě nedošel. Zatím se snažím poznat sám sebe, proč se věci dějí tak, jak se dějí, proč jsem tady, odkud jsem přišel a kam mám směřovat.

1. Víc cestovat. Cestování učí toleranci/sná­šenlivosti, jak tvrdil můj „jmenovec“. Člověk se naučí příjmat různé lidi, různé kultury, jejich mravy, způsbo života a podobně.
2. Víc číst. To se týká hlavně filozofie a náboženství (které učí porozumění, pokoře, toleranci, přátelství,… u filozofie záleží jak která :D ). Krom filozofie i vědy, hlavně o vesmíru, o existenci a další (ale i celkově víc znalostí, víc otevřená mysl), kdy člověk vnímá tu obrovitost existence – vesmíru, historie – a běžné problémy lidí mu pak připadají trochu titěrné… Pak taky kultury a umění mohou mít podobný vliv.
3. Meditovat – mysl i celkově přemýšlení se postupně mění, tím i celý přístup k mnoha věcem a mysl se celkově zklidňuje a soustředí se na přítomný okamžik, i když zrovna nemedituje.

I jiné duchovní cvičení kromě meditace nebo se zabýváním duchovnem (to už souvisí s tou četbou náboženských knih… nehledě na náboženství).

4. Snažit se o to… tedy i když je člověk třeba melancholik a introvert (či cholerik), má se přinutit trochu víc komunikovat a být s lidmi (souvisí i s tím cestováním). Když to člověk udělá, zjistí, že to není až tak strašné, dá se do řeči i s cizími, bude přátelštější, otevřenější a podobně. Účelově se snažit o změnu způsobu myšlení/přístupu. Je třeba říct, že mysl, charatker, ale ani temperament nejsou neměnné (alespoň ne zcela)… člověk může být takový, jakým by si přál být. Jen na tom musí pracovat. Spousta takových věcí (co souvisí zrovna s charakterem a temperementem) je o vlastnostech, zvycích/návycích a vědomostech+zku­šenostech. Zbytek je zase o intelektu, schopnostech, dovednostech a fyzické schránce.
5. Rozhodně pomůže menší studium psychologie a sociologie (+antropologie). Principiy, příčiny, proč a jak (se co děje, proč se tak někdo chová, co to způsboju, s jakými problémy lidé – většina lidí – zápasí). To může dodat nadhled, porozumění, pochopení, soucit a toleranci i vůči nepříjemným lidem. I když s nimi nesouhlasíš, můžeš je odsoudit (jejich chování), dokážeš je do jisté míry pochopit, protože každý má svůj příběh, své démony, problémy,…

Bokem bych dal za 6. Přírodu. Která spíš může fungovat jako takové baterky a podobně, čili takové dodání pozitivismu. A může souviset s celou planetou (než přímo lidmi).
Záleží ale, jak je otázka myšlena. Jestli myslíš, ať se ti líbí kdekoli na planetě (prostředí) nebo se to týká hlavně lidí/lidské společnosti nebo nějak všeobecně. Já jsem to bral hlavně z lidské společnosti – různé lidé, mravy, zvyky, země s jejich odlišnostmi,…
K někrerým těm bodům výše bych ještě rád řekl, že tolerantní neznamená být lhostejný. Toleranci typu Ježíš („nastav i druhou tvář“ a podobně), to není něco, co by se mi líbilo. To už vnímám spíš jako pasivitu, naivitu, oddanost/lhos­tejnost atd. Někdo tě bodne dýkou a ty na něj: „promiň, že jsem ti zašpinil košili svou krví, bratře“. To už je moc… 😂

Upravil/a: Disraeli

Mně se líbí celý a je ho celého škoda (chápeš, jsme tady my lidé a to není prdel), ale když se ptáš- někomu by mohl postačit i pouhý prožitek blízké smrti. Píši NĚKOMU. A někomu zase ne. Někdo se na př. praští až nemožně silně do hlavy a přesto se směje stejně (na př. stejně tupě) jako před úderem. (; To pak mám dilema, jestli takový člověk toho již dávno nedocílil a zda mu závidět! (;

Přeji krásnou neděli můj milovaný a moudrý ametystíku, pa 🖐🖐🖐

Upravil/a: zjentek

Mně se celý svět nelíbí, podlě mě spěje do sra***.