Jak dlouho může lidské tělo téměř hladovět, aniž by došlo k trvalým zdravotním následkům?

Díky. Kritický stav je poměrně vágní pojem. Ona „blíže nespecikovatelná doba“ by mě právě zajímala jakožto alespoň odhadem specifikovaná, měřím 165 cm, vážím 61 kg, denní režim jsem nastínil v rámci otázky. Také bych rád věděl, zda se do režimu hladovění tělo přepíná při nulovém energetickém příjmu, anebo v případě, že je stávající příjem natolik nízký, že nedokáže pokrýt výdej. Suše řečeno, zda by mě jedna lahev minerálky a k tomu tři smažená vejce denně, anebo dva jogurty (rozpočtově asi 16 Kč) dokázaly udržet na živu s tím, že bych pouze zhubl.

Ten kritický stav není vůbec vágní pojem, to je přesně ten stav po 3 týdnech úplného hladovění. Nějaký malý energetický příjem ten stav může jenom oddálit, chybějící kalorie si stejně bude brát ze svých rezerv. Jestli by stačily 2 jogurty, nebo tři vejce denně nedokážu posoudit, musela by se spočítat minimální energetická spotřeba konkrétního člověka a jeho výdej.

Vágní jsem myslel v tom ohledu, že kritický stav může nastat z různých příčin. Anebo třeba nastat nemusí, tady mě právě zajímala ta obecná rizika resp. možnost utáhnout energetickou spotřebu pakliže vlastně nic nedělám jen z vnitřních zdrojů, případně omezeného energetického příjmu. Mám v rámci BMI hodnotu 22 což je norma a k podváze docela daleko, ta začíná na hodnotě 18.5, musel bych zhubnout deset kilogramů, což mi přijde poměrně utopie. Čili tam ještě rezerva je. Leč jak rychle bude „spálena“ právě nevím a tady by mě právě zajímalo ono fungování metabolismu v případě spalování vlastního tuku, resp. v případě naprosto zanedbatelného příjmu energie. Myslím, že když hladovkáři vydrželi 40–70 dnů, tak nějakých 28 by mohlo být možné.

Ano, hladovkáři tak dlouho vydrželi, ale nepochybně bylo výsledkem trvalé poškození zdraví. Ale ty čtyři týdny s tou minimální stravou, jak si nadhodil, by určitě ještě bylo v pohodě – to je jenom můj odhad. Za tu dobu bys snědl cca 5 kg potravin a ekvivalentně o to méně by si tělo nemuselo brát ze svého.

S tím poškozením zdraví jsem nepočítal, neznám totiž jednotlivé případy a myslel jsem, že tahle výdrž se odvíjela např. na jejich tělesné schránce (byli zcela fyzicky v pořádku) a také řekněme tréninku. Pokud by to s minimální stravou šlo tak je to fajn, pokud to půjde zvládnout tak je to dobrý.

Hleď, poradím ti jedno: neexperimentuj! Být anorektikem, nebo rachitikem je stejně nebezpečné, jako být obézním, obojí zkracuje život. Buď rád, že máš tak skvělé BMI!

To není o experimentu, spíš ušetření peněz, abych vyšel. Jinak mám skvělé BMI, ruce a nohy jako špejličky, ale ve srovnání s tím pivní mozol, takže určitě bude ještě nějaká ta rezerva.