Jak často se vám stává, že vám někdo opětuje úsměv, nebo jen tak sám od sebe ho s trochou odvahy věnuje ?

Je to tak často,jak často dovedete rozdávat úsměv také vy.Já osobně si nemohu na úsměvy od ostatních stěžovat,jelikož kamkoliv příjdu všude slušně pozdravím,prohodím pár vět(pokud se to hodí),tak jak jsme se vyspinkali,to bude dnes hezké počasí,atd.atd.Mohu Vám říci,že moc zamračených lidí,které znám nepotkávám nebo jen do té doby dokud na ně nepromluvím.Tím chci říci,že vlastně záleží na každém z nás kolik úsměvů si za ten jeden den zasloužíme.

Záleží opravdu na místě.V práci je to často a úsměv je nejlepší odměnou po 12hodinové šichtě.Když se s námi loučí pacienti a usmívají se,víme,že jsme odvedli dobrou práci.Můžu dát ruku do ohně za všechny kolegině,že se o lidi staráme hezky a slušně.Lékaři někdy pod tíhou zodpovědnosti na úsměv zapomenou,ale snažíme se to kompenzovat našimi úsměvy.Na ulici ve městě je to jiné.Většinou se lidi mračí a tváří se otráveně.Spíše se usmívají na mé děti.Najdou se lidé,kteří i pozdraví,usmějou se a prohodí pár slov,ale to jde asi jenom u nás v malých městech.Jinak moje babička říká:Když je někdo zlej a protivnej a chceš ho naštvat,tak se usmívej.:-)

Otázka mně přijde tak „obecná“,že.......
Je fakt,že jsou dny,kdy se mi stává,že vlezu do autobusu a mám pocit,že cestuji s nějakým Ústavem.Hlavně takhle po ránu.Nezapomenu na jednu cestu Metrem,proti mně sedělo šest lidí,každý z nich byl naprosto jasný,tak jasný,že jsem se díval po ostatních,jestli vidí to,co já.Unikátní.
Ale vnímání ostatních asi záleží hlavně na momentální vlastní náladě.
I takové dny jsou,kdy rána za ranou,si právě tebe najde a málokomu dojde,že padáš únavou.
Pár přátel stačí mííít…Poznáváte?
Nikdo neví,co se druhému právě odehrává v hlavě.Složitý.Že se na sebe lidé málo usmívají,je fakt.Ale – těžko lze očekávat,že v dnešní době by se na sebe lidé zubili.Jen tak.Kdybych zjistil,že se na mě usmívá neznámý člověk,asi bych znejistěl.

nemyslím si, že až tolik záleží na tom jak na první pohled vypadáte 🙂 to co lidem utkví je spíše vaše povaha a podle ní už od vás očekávají buď nějakou srandu, nebo nepříjemné dvojsmyslné poznámky a stres – podle toho se na vás culí nebo ne 🙂

Jak často ? to těžko říct, kdykoliv je chuť a příležitost 😉

Nehledejte nahodilé úsměvy na ulici cestou do práce, a už vůbec ne v chmurné pondělí jako je tohle 😁 … to myslím nemůže nikdy fungovat

DOBRÝ DEN.JELIKOŽ V PRÁCI JSEM NEUSTÁLE V KONTAKTU S POTŘEBNÝMI A VELMI NEMOCNÝMI LIDMI TAK VIDÍM HODNĚ BOLESTI A UTRPENÍ,ALE SE VŠEMI VEDU POZITIVNÍ DIALOGY-MÁM JE RÁDA A ONI MI TO OPLÁCÍ ÚSMĚVEM A I POHLAZENÍM­.NĚKDY OD DALŠÍCH ZDRAVOTNÍCH SESTER SLYŠÍM,ŽE SE PTAJÍ KDE JSEM,ŽE JE NIKDO TAK NEUMÍ POTĚŠIT.SAMOZŘEJMNĚ V TÉ DOBĚ KDY SE PO MNĚ PTAJÍ MÁM VOLNO.LÁSKA A ZASE LÁSKA VYVOLÁVÁ OPRAVDOVÉ ÚSMĚVY A ZAHŘÍVÁ SRDCE!!!I VENKU SE MI DOST ČASTO STÁVÁ,ŽE SE NA MNĚ USMÍVAJÍ LIDÉ A ZAVEDOU SE MNOU ŘEČ-PROSTĚ TAK JAK JDE ŽIVOT.MOJI ZNÁMÍ O MNĚ ŘÍKAJÍ,ŽE JSEM ZKRÁTKA TAKOVÁ SAMARITÁNKA A JINÁ UŽ NEBUDU.TOLIK K VAŠÍ VELMI ZAJÍMAVÉ OTÁZCE.MNĚJTE SE HEZKY-ZAJ-PO

Ale jo v práci se mi to stává a potěší to.Mám ráda kolem sebe pozitivní lidi,kteří se zjednodušeně řečeno,jen nemračí.Ale s některýma lidma nehne,ani kdybych se před nima válela smíchy,natož se jen mile usmát.

Já ho vidím každé ráno v zrcadle.Když se na sebe podívám,usměji se a v duchu si říkám:Děvče,je to dobrý,ještě žiješ.