Jak casto delate narodni tradici – taborovy ohen s opekanim uzenin?

Nedělám to.

Vždy když jsem na táboře a neprší.

Neni to žádná národní tradice, ale buřty si opékám na ohni poměrně často. To je několikrát do roka.

"Tradice je antropologický, religionistický a sociologický pojem, který se snaží vystihnout skutečnost, že společenské instituce, způsoby myšlení a formy lidské zkušenosti jsou odevzdávané z generace na generaci, a tedy existují dřív, než se člověk narodí. Přesto, že jsou tedy kulturně specifické, společnost od společnosti se liší, mají, jak popsali Peter Berger s Thomasem Luckmannem, povahu objektivní skutečnosti. V tomto smyslu mají všechny společnosti na světě své tradice a v tomto smyslu se pojem tradice velmi blíží pojmu kultury. Vždy je ale v případě tradice třeba pracovat s tímto generačním přenosem. Například sociolog Edward Shils vymezuje přenosem přes tři generace tradici vůči módě. Móda také poskytuje vzorce pro jednání a odívání, ale nemá trvalost mezigeneračního přenosu. Tento přenos je zachycen již v latinském slově tradere, což znamená, předávat nebo podřizovat se.

Navzdory skutečnosti, že tradice váže celé společnosti s předchozími a následujícími generacemi, neuzavírá je v neměnnosti a konzervatismu. Ve srovnání s laickými předpoklady je totiž proměnlivá. Symbolické zdroje, které tradici utváří, jsou zdroje pro sociální mobilizaci. Jsou silně politické. V každé společnosti a kultuře jsou předmětem rozsáhlého vyjednávání a sporů. To je dobře vidět v dynamice orálních, čistě nepsaných tradic, jak ukázal například britský antropolog Jack Goody."

„Zvyk nebo zvyklost je ustálený vzorec chování jednotlivce nebo členů určitého společenství, zdůvodněný často tím, že se tak chovali "od nepaměti“, přinejmenším po delší dobu. Zvyky jsou „naše úkony, které častým prováděním se ustalují, aniž vůle k nim dává podnět. [Zvyk] jest zmechanisování výkonnosti častým opakováním“. Individuálně získaný a často nutkavý zvyk se nazývá návyk, špatnému návyku se říká zlozvyk.

Společenské zvyky a obyčeje jsou v určité společnosti nebo společenství zavedené a více méně vyžadované vzorce jednání, které však nemají žádné vážnější zdůvodnění, praktické, mravní ani náboženské. Tím se zvyk liší jak od rutinní dovednosti (například jízda na kole), tak od společenského mravu i od náboženského nebo jiného rituálu. I zvyky však mají značný význam pro společenskou soudržnost, protože si jimi lidé (mimovolně) dávají najevo, že patří do dané společnosti a že se na ně lze aspoň do jisté míry spolehnout. Lidové zvyky jsou významným předmětem etnografie."

To, že se část společnosti schází u ohýnku a opéká si na něm nějaký Wurst, nečiní z opékání Wurstu nad ohýnkem „národní tradici“, ba ani „národní zvyk“.

Mezi „národní“ tradice lze zařadit, např.: dva prstýnky při svatbě, uvádění nevěsty rodiči (protože Rituale Romanum ex decreto sacrosancti Concilii Tridentini restituum, Sancti Pii V. Pontificis Maximi jusse editum, nic z toho nezná, jde pouze o národní usanci), lidový zpěv při lithurgii, smažení vajec o Letnicích, řehtání řehtačkami, namísto zvonění zvony, o Velikonocích.

Mezi „národní“ zvyky patří např. zouvání v domě.

Tohle se učí na prvním stupni základní školy, tak s tím tady přestaň kušnit a otravovat. To, že se někde sejde deset blbů a namažou si na chleba krém Nivea, nedělá z „chleby s Niveou“ „narodny pokrm“, víš to velmi dobře!

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Tradice
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Zvyk