Jak byste se zachovali v tomto případě?

Co se mě dotkne, vadí mi a je mi to líto mohu v danou chvíli tolerovat, ale mrzet mne to nepřestane. A určitě si hned udělám svou představu o člověku.
Každý má zkrátka o vztahu jinou představu. Někdo chce partnera jen pro sebe, druhý čeká jistou volnost. Pro budoucnost je ale nutné, aby si dva lidé vzájemně vyhovovali a ne, aby jeden trpěl úlety toho druhého a dělal, že se nic neděje. To nevede ke štěstí.
V první řadě je dobré zjistit co bylo v tu chvíli důležité víc než já – i když to vypadá sobecky, má to své opodstatnění. Pokud si partner se mnou naplánuje akci a pak, jen tak, mě nechá být stranou a jde se bavit s jinými a absolutně mu nezáleží na tom, že jsme přišli spolu, hovoří to dost o jeho „lásce“ a zájmu. A celé odpoledne, bez vysvětlení…
Někdo zkrátka neumí brát vztah hned od začátku vážně, nechává si zadní vrátka, dělá se nedostupným, zajímavým, záměrně vyvolává žárlivost, bojí se vztahu… Je toho hodně, co člověk – to jiný koktejl citů!
Promluvit si na rovinu o tom, co jedna od druhé ve vztahu čekáte, co vám vadí a co byste si přály je ale základ.

Doplňuji:
I když vztah skončil, je vidět, že tebe její chování poznamenalo na dost dlouho. Citlivější člověk takto většinou na milostné karamboly reaguje a může hledat chybu i v sobě. Zbytečně.
Můžeš z toho vytěžit pro sebe spíš to dobré. Už víš, co od druhého chceš a co je pro tebe ve vztahu důležité. A neboj se nikdy o svých citech mluvit. Když (zejména v začátcích vztahu) neřekneš, co cítíš a co si přeješ, nikdo se to nedozví. Na jasnovidce bych zrovna v lásce příliš nevěřila. 🙂

Upravil/a: Damiana

Damiana jako vždy má pravdu, já bych chtěla od přítelkyně vysvětlení, jak si nadále představuje Váš vztah a opravdu si rozumně promluvit, mě by se takový společný víkend absolutně nelíbil a moc by mě to mrzelo, svědčí to též o tom, že máte více lásky na rozdávání, prožíváte lásku o moc bolestněji než ti co si ani neuvědomují, že ubližují..

Mně by to hodně mrzelo a ráda bych vysvětlení, jak hodně mu na mně záleží, když mě asi až tak moc vidět nepotřebuje.

Napadá mě vlezlá otázka jestli ses ji zeptala zda není víc na kluky.
Jestli si nemyslí že jste spolu pro chvilkové rozptýlení a vůbec nepočítala že je to nějak vážné.
Pak by se spíš divila že jí bráníš ve štěstí. Mluvit je třeba, jinak si každý může myslet něco jiného.

Tak u téhle otázky jsem se moc nepobavila. Nemyslíte si někdo, že správně patří do rodiny a vztahů a že v anketách a zábavě nemá co dělat? Není tu někdo, kdo by ji přesunul, kam patří?
No a jinak souhlasím se vším, co je tu napsáno. Snad bych ještě přidala kratičkou poznámku, že jakkoliv to byla zkušenost bolestivá, je cenná tím, žes díky ní rychle pochopila, jaká přítelkyně vlastně je. Na rozdíl od ostatních si nemyslím, že po takovém zážitku bylo ještě třeba se na něco doptávat a dál se trápit.

já bych se jí zeptal