Zdál se mi sen, kdy jsem se probudil ve „vězení“, ovšem nevěděl jsem za co, nikdo mi to také nechtěl říci, ani na jak dlouho či jestli jsem byl vůbec souzen, ovšem měli jsme několik velkých místností dohromady pro 10 lidí, mezi nimiž byly také dívky, byla zde kuchyňka, 3 počítače a každý mohl mít svůj mobil. Také spoluvězni se chovali mile, neagresivně. Několik hodin denně byla vycházka, kdy jsem si mohl jít kamkoliv, bez dozoru, po jejím skončení jsme si udělali procházku na pizzu do blízkého bistra, dostal jsem „kapesné“, za které jsem si mohl nakoupit ještě jídlo na pozdní večeři, přesto jsem dostával záchvaty vzteku a chtěl jsem být spravedlivě odsouzen, pokud bych měl být tedy za co a nežít v nevědomosti, jak nad tím uvažuji, ve skutečnosti bych se zachoval velmi podobně, ale co vy? Spokojili byste se s býváním zadarmo, denním přídělem uspokojivého obnosu a dobře naplánovaným harmonogramem činností?
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? dudu, Agneta před 3695 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Filozové uznávají, že svoboda může být i poznaná nutnost. Z toho
tudíž plyne, že půjdu-li pomyslnou uličkou o kýmsi nastavené šíři a
budu respektovat mantinely, mohu se cítit docela volný, svobodný
s neomezeným přístupem ke společnému žlabu.
Na tomto principu přece fungovala po čtyřicet let diktatura
proletariátu.
Davu tehdy byly vytýčeny, kromě světlých zítřků i jakési sociální
jistoty a každému kdo nevybočil z řady bylo hej.
Dodnes na tyto zlaté časy značná část naší populace s nostalgií a
slzou v oku vzpomíná.
0 Nominace Nahlásit |
huxa >>> ty ses musel napít nějakého elixíru, neboť tvoje otázky začínají být velmi zajímavé:DDD
dudu-z tvé odpovědi nedokáži poznat tvou odpověď. Tobě osobně by něco takového vadilo a nebo odpovídáš relativitou svobody, kdy ani před 40 lety, ani dnes není a jakou svobodu jsme poznali, na takovou jsme si zvykli?
Svůj aktivní život jsem prožil zhruba na polovic v socialismu a v kapitalismu. Oboje zřízení mělo svoje výhody i nevýhody, ovšem situace by se jistě hodně změnila, pokud bych za komoušů nedržel hubu a krok a nehýkal s davem. Pokorně jsem tak kvůli pohodlí činil přesto, že naše rodina byla soudruhy prohlášena za třídního nepřítele už v roce 1954, tudíž s námi bylo patřičně nakládáno po dalších více, než třicet let. Okradání i buzerace však nikoho z nás nezabilo, nýbrž posilovalo na těle i duchu.
Drap | 8230 | |
led | 4070 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2779 | |
zjentek | 2725 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |