„Mám problém, dost závažný. Když chci mluvit, něco sdělit, ale
někdo mě přerušuje, když se třeba jen z legrace pošťuchuji atd., tak
mě někdy napadne zuřivost. Doslova. Nevím, co dělám, ale vím, že
potřebuji se fyzicky vybít. Na příčině mého problému, nerada to
říkám, ale často ubližuji svým blízkým… Sama sobě, každou
malichernost já prožívám naplno, ale pak, až se vybiji, přepadne mě
úzkost a mysl mi zase dokáže logicky uvažovat. To mezi tím je…
zatmění…? Nedokážu to nějak… ovládat. Nechci k psychiatrovy, jelikož
ty jejich klidné kecy by mě rozběsnily, nesnáším to!
Už nevím, co mám dělat. Někdy mě napadne, že musím odejít z domu, že
by jim beze mě bylo lépe. A asi i bylo…“
Jak byste vy na tento mail reagovali?
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? iceT před 4425 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Je to těžké, ale stav vypadá na hyperaktivitu a ta se dá krotit podáváním kapek. Měla jsem hyperaktivního vnuka, miloučký, ale uměl se rozzuřit při dovádivější hře, děti ve školce žďuchal, nedokázal se soustředit, odmítal dělat běžné věci jako převlékat se, uklidit si věci. Rodiče byli zoufalí, nepomáhalo ani po dobrém a ni po zlém a těch miloučkých chvilek bylo málo. Stačila jedna návštěva u psychiatra, vnuk (4 roky) dostal před spaním 4 kapičky medicínky, dobře spal a světe div se, stal se z něho človíček jak má být. jde se s ním domluvit, poslechne, zavedli jsme systém odměňování žetonky a za žetonky si pak mohl koupit třeba pohádku v televizi. Je ale strašně důležitý přístup rodičů. Snažit se své dítě pochopit a chtít mu pomoci. Ale situace v rodině té dívky asi není tak vstřícná a dívka je trestaná a vzbuzuje to v ní ještě větší zášť k okolí. Okolí ji možná neposlouchá,ona nemá možnost se svobodně vyjádřit. Možná jí psychiatrem okolí vyhrožuje a to je chyba. Asi bych jí napsala příběh někoho, kdo na tom byl podobně a dostal se z toho. Nevzpomenu si nyní, jak se ty léky jmenují, ale není na ně závislost a co je důležité sklidnilo se nejen dítě, ale i rodiče a to byl další pozitivní jev pro výchovu vnuka. Asi bych té dívce tedy napsala příběh někoho jiného a dodala jí odvahu, ať se nebojí svěřit odborníkovi při ambulatní návštěvě.
0 Nominace Nahlásit |
Milé dítě, děvčátko! Nejprve mi dovol jen takovou malou poznámku:
„Nechci k psychiatrovi“ se píše s měkkým i a ne s tvrdým Y. Je to
proto, že nechci ke komu, čemu (6. pád). S tvrdým Y by se psalo např.
„psychiatrovy klidné kecy,“ protože kecy koho, čeho, čí (2. pád).
Teď k tvému problému. Řekl bych, že jsi úplně normální. Měl jsem
podobný problém, když jsem byl malý kluk. A jak jsem se ho zbavil?
Přihlásil jsem se do boxerského oddílu. Při prvním treningu mi též
přepadla zuřivost. Nevěděl jsem co dělám, před očima jsem měl tmu a
chtěl jsem svého kamaráda – soupeře zmlátit a zvítězit nad ním.
A jak to dopadlo? Kamarád obratně uhýbal a naopak nařezáno jsem dostal
já. Později jsem pochopil, že vztek je špatný rádce.
Ty jako dívka bys asi nechtěla boxovat. Mohla bys ale zkusit některý jiný
kontaktní sport, např. prát se se svýma kamarádkama v judo nebo v karate.
Až pochopíš, že vztek je špatný pomocník, potom po každém zápase,
zejména když zvítězíš, tě nepřepadne úzkost, ale naopak budeš
šťastná a budeš mít radost. Potom také již nebudeš ubližovat svým
blízkým, ale budeš je chránit a budeš to umět, je chránit. Zkus to,
stojí to zato.
0 Nominace Nahlásit |
Psychyatr by byl ale nejlepší protože on může předepsat léky např. Neurol dále můžu doporučit posilovnu nebo nějaký sport.
0 Nominace Nahlásit |
Jak reaguju na email od malého dítěte ? jednoduše nahlásím to jako spam a pokusím se ho zablokovat :) a když se to nepodaří prostě to ignoruji a jeho emaily smažu hned jak je uvidím a ani si je nečtu :D :)
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 1712 | |
marci1 | 1092 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 712 | |
iceT | 687 | |
led | 618 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |