Jak byste řadili umělecké druhy dle náročnosti tvorby?

Já mám opačný názor. Spisovatelé se musí vypořádat s psychologií postav, plynulostí děje, příběhem – v podstatě celým světem. Některé knihy dokážou i člověka změnit.
Oproti tomu skladatel jen skládá pár určitých tónů za sebou. Navíc v dnešní době se už ani hudba neskládá, pouze se opakuje tzv. millennial whoop – https://www.y­outube.com/wat­ch?v=MN23lFKfpck
Nový hit může být hotový doslova za minutu https://www.y­outube.com/wat­ch?v=PaZ3ZW0QzpA zato kniha může být celoživotním dílem.

to je špatně položená otázka. Nedá se říci, že hudba je náročnější na tvorbu než ostatní druhy umění. Snad se dá označit za nejabstraktnější, to je ale něco jiného.

Je třeba rozlišit pojmy náročnost a estetickou stránku díla, sílu jeho působení na city, vnímání krásy všemi smysly. K

Cílem umění je vytvořit umělecké dílo, které je nadčasové , vychovává diváky i posluchače atd.

Většina posluchačlů ani znalců se neshodne – umělecká literatura, hudba, sochařství, divadlo atd. – každý je jinak naladěný či nastavený – vnímá jinými smysly – zrakem, sluchem, očima, hmatem – jiný zapojí všechny smysly.

K vytvoření uměleckého díla je třeba mít nadání, talent atd. Zpravidla nestačí jen píle. Umění se každý nenaučí na rozdíl od řemesla.

Řemeslně je náročné sochařství, sochař pracuje s různými druhy materiálů, práce vyžaduje zručnost, představivos atd. Je třeba pracovat přesně, když něco zkazí, je náročné začínat znova .

Určitě není snadné nacvičování divadelního představení, ať jde o kterýkoliv žánr. Znalost textu, zkoušky atd. Herci se stávají někým jiným …

Literatura – napsat dobrou knihu, která zaujme čtenáře, není procházka růžovým sadem. Aby dílo zaujalo, autor musí mít nápad – jako u všech druhů umění – origijnální myšlenklul, zaujmout hned na začátku, správně rozvíjet příběh, postavy musí půobit skutečně atd.

Hudba – jde jednak o její vytváření, které je vlastní vyvoleným, ale z pohledu širšího okruhu o její vnímání.

Domnívám se, že vnímání hudby působí na emoce nejrychleji, záleží na prostředí, okolnostech a důvodech poslechu. Člověk se s ní setkává od narození až do konce života.

Hudebník často interpretuje dílo určitého skladatele, který do hudby vložil část sebe, ale i on skladbu interpretuje tak, jak ji vznímá, a předává posluchačům. Tak se umělecká skladba stává zářitkem i pro ostatní. Ale i ten, který klasickou hudbu nemusí, si určitě něco vybere, co ho zaujme.
Působí sice na sluch, ale dovede zahřát i u srdce.

Skladatel hudebního díla musí mít hudební nadání, unajít inspiraci, ovládat hudební teorii.

Opakuji, základem umělecké tvorby je nápad, fantazie, využití asociaci. Z mnoha náhodně vzniklých myšlenek však zpravidla použije jen některé. Pak je autor hodí na papír, zapíše do not, vytesá do kamene, nakreslí, vyfotografuje, atd. Jak říkal Jan Werich: „celej vtip umění je v tom: komu není dáno, tomu se dát nedá.“
–
Na závěr dva citáty …
„Hudba je jedním z nejkrásnějších a nejnádhernějších darů božích. Je jedním z nejlepších umění. Noty oživují slova. Hudba zahání duchu smutek, jako bychom se dívali na krále Saula. Je nejlepší útěchou pro zarmoucené lidi, jí se srdce upokojí, občerství a osvěží.“ Martin Luther
–
“… Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl. Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší, protože umění je komunikace.“ Jan Werich

Upravil/a: annas

Pro mne je nejnáročnější sochařství, protože umělec musí myslet v prostoru, nemyslím nějaké plastiky, ale myslím skutečné sochy například z mramoru a nemyslím nějaké abstraktní díla, ale díla jako z antických časů, nebo třeba Michelangelův David. Ne nepředstavitelné, že Michelangelo musel opatřit kámen, ten měl vady, s tím musel počítat a musel už v kameni vidět hotovou sochu, pak musel odstraňovat opatrně materiál tak aby nepoškodil korpus a nakonec to musel ručně vytesat a vyhladit. Mě Michelangelovo dílo připadá jak z jiného světa, neuvěřitelné množství práce poměrně jednoduchými nástroji a výsledek je jako živý. V sochařství je také riziko, že může umělec udělat chybu a ta je v sochařství nevratná a neopravitelná, na rozdíl od jiných umění.